Tento oddíl svého fotoblogu jsem se rozhodl věnovat cestám se svými dvěma kamarády. Franta Válek je můj bývalý kolega a spolupracovník, s nímž mne váže dlouholeté přátelství dané společným sdílením kabinetu v práci, absolvování četných akcí našeho profesního života a konečně i vzájemné návštěvy v domovech po ukončení pracovního života. Jura Folták, alias Nečas, mám-li zmínit jen jednu z jeho přezdívek, je můj spolužák již z Radvanic, později z Jedenáctileté střední školy v Havířově (pozdější Gymnázium, ul. Studentská v Havířově) a následně kamarád a přítel v době důchodové. Spolu jsme absolvovali četné akce, cyklistické jízdy, hospodské putování, vzájemných návštěv a společných setkání.

 

 

Cesty s Františkem Válkem, mým bývalým spolupracovníkem a kamarádem

S Františkem jsme více méně každoročně absolvovali jednu až dvě návštěvy u nekorunovaného krále valašské keramiky, jehož tvorba je charakteristická typickým kukačkovým dekorem. Karel Hauser je absolventem keramické školy v Bechyni, Frantův spolužák a náš společný kamarád. Žije a točí keramiku v malé valašské obci Mikulůvka, kam se přestěhoval s manželkou Marií z Valašského Meziříčí. Zpravidla jsme se k němu stavovali na pokec cestou k Frantovu bratru Mirkovi, o němž bude příští album.

 2009 - 2011 Cesty s Frantou do Mikulůvky

 

Ve valašské obci Lužná, malé osadě Neratov, žije a hospodaří paní Radka Kostuchová s bratrem Františkovým, Mirkem Válkem. Chovají huculy, kamerunské kozy, ovce, holandského ovčáka Ťapku. Sami o sobě píší, že jsou rodinná farma, která kromě Neratova sídlí i na Vráblových pasekách. Nabízejí taky ubytování a jízdy na koních. Kdykoliv jsme jeli přes Mikulůvku, cílem byla farma v Neratově, později na Vráblových pasekách.

 2009 - 2011 Cesty s Frantou do Lužné Neratova a na Vráblovy paseky

Cesty s Jurou Foltákem, mým bývalým spolužákem a kamarádem

 

První cestu s Jurou jsme si naplánovali na jaro 2012. Hned po zimě, když již sníh, kterého stejně bylo i v zimě málo, slezl dočista. To jsme si však jen mysleli, neb, jak uvidíte na obrázcích, ne tak na horách. Usmysleli jsme si, že vyjedeme autíčkem na Visalaje a pak, místo, abychom se dali osvědčenou cestou směrem na Bílý kříž, hrdinně jsme zvolili obtížnější žlutou cestu v plné důvěře v kvalitu turistického značení. Na zbytky sněhu jsme narazili v podobě sněhových jazyků. Po jisté době jsme přišli na mýtinu kdesi nahoře, odkud vedlo několik cest různými směry, aniž by kterýkoliv z nich byl srozumitelně označen. Přitom my mířili na Švarnou Hanku. Chodili jsme od čerta k ďáblu, leč nikde po značení ani slechu, natož vidu! Kompas, ni buzoly nemajíce, zvolili jsme směr cesty namátkově s vědomím, že v případě nejhorším po nás snad naši drazí vyhlásí pátrání a posléze nás třeba nalezne Horská služba.

 Cesty s Jurou Foltákem 1, aneb jak jsme se skoro ztratili poblíž Švarné Hanky

 

Dalším naším cílem roku 2012 byly dvě rozhledny. Sůkenická, která je v péči horského hotelu téhož jména a Jurkovičova, jež vyrostla v krátké době relativně nedávno jako součást Valašského muzea v přírodě na kopci nad Rožnovem p/R. K výletu jsme si vybrali krásný podzimní den, i když zrovna na Sůkenické příliš jasná obloha nebyla, což ovšem na zajímavosti foto záběrů bylo jen ke prospěchu. Cestou jsme se stavili na turistické chatě Třeštík, která nás však přivítala svým ZAVŘENO, což nám však nezabránilo pořídit pár zajímavých záběrů. Rozhledna Sůkenická je volně přístupná a klíč od ní jsme si vyzvedli v hotelu pod kopcem. K samotné rozhledně jsme se vydali krásným podzimním lesem. Přímo u ní jsme potkali několik "rozhlednářů", s nimiž jsme krátce pohovořili. Po výstupu a pořízení krásných záběrů jsme pod kopcem nabrali sil vydatnou svačinou a následně odjeli do Rožnova. S lítostí jsme museli konstatovat, že rozhledna nebyla otevřená, což však nikterak nepokazilo dojem z kouzelné procházky podzimním lesem z parkoviště nahoru.

 Cesty s Jurou Foltákem 2, aneb jak jsme navštívili dvě valašské rozhledny a jeden horský hotel

 

V červenci roku 2013 jsme si zopakovali rozhlednu Sůkenická, odkud jsme pokračovali do Velkých Karlovic, k nimž má Jura zcela zvláštní vztah. Nejen, že je tam velice krásně, ale odtama pochází jeho manželka a oba tam dodnes jezdí na chalupu, která je ovšem, jak jinak, již docela jiná, než ji pamatují z doby, kdy se poznali. Prohlédli jsme si obec, navštívili místní kostel s přilehlým hřbitovem a následně pojedli výborné brynzové halušky v hospodě Kyčerka. Tato krásná valašská obec je rovněž dějištěm televizního seriálu Doktor Martin. Cestou domů jsme se zastavili v Raškovicích podívat se, jak švagr Vojta chová křepelky.

 Cesty s Jurou Foltákem 3, aneb Sůkenická podruhé a Velké Karlovice

 

Zatím poslední cestu s Jurou jsme podnikli o prázdninách 2015. Vydali jsme se do Malenovic, malé beskydské obce pod Lysou horou, kde kdysi lišky dávaly dobrou noc. Jak jsem poznamenal na jiném místě, trávili jsme zde na chatě rodičů mnoho volného času od víkendů, přes výlety, až po dovolené a před tím jsme rovněž pobývali na chalupě u pana Přenosila. Zatímco tatínek s bratrem stavěli chatu na pozemku pana Ručky, my - děti jsme trávili volné chvíle po svém. Sestra převážně s panenkama, já jsem si našel kamaráda ve vnukovi majitele staré chalupy, Jiřím Přenosilovi. Spolu jsme objevovali klukovský svět různých zákoutí, plavili se na přilehlém potoce, kde jsme  si postavili malou nádrž, spali ve snopcích slámy po sklizni na malém políčku. Vyváděli jsme četná alotria, jako ostatně kdejaký kluk v tomto věku. Osud tomu chtěl, že tento kamarád z dětství se na studiu v Ostravě setkal s Jurou a při sdělování si svých osudů to vešlo ve známost. Dohodli jsme se  tudíž, že Jiřího, jehož jsem od dětství vlastně neviděl, pojedeme navštívit. Jura vše vytelefonoval a 24. července 2015 jsme se do Malenovic vydali. Jak naše cesta dopadla, vypovídá následující album.

 Cesty s Jurou Foltákem 4, aneb jak jsme cestovali za dávným kamarádem z dětství

 

Musím přiznat, že naše následující cesta byl po cyklojízdě s námětem "Hledání ztraceného času" již druhý zajímavý Jurův nápad - vrátit se proti proudu času o 36 let zpět, do okamžiku, kdy jsme se sešli v myslivecké chatě ve Václavovicích při příležitosti dvaceti let od maturity. Bylo to velmi úspěšné setkání, dle Jiřího tvrzení, nejlepší. Myslím, že bylo ještě jedno velmi úspěšné, po padesáti letech od maturity, ale...no, v prvém případě jsme byli o pár desítek let mladší a nesporně také krásnější. Pointa spočívá ve srovnání doby a místa tehdejšího setkání a dnes. Pokusili jsme se naaranžovat se na tatáž místa, jako před 36 lety a laskavý pozorovatel nechť posoudí, zda a jak se nám to podařilo. Za sebe mohu říct, že krásní jsme oba s Jurou stále, přesto, že naše tělesná schránka poněkud zchátrala. Maličkou chybičkou je, že jsme byli jen samí dva, leč dostat sem více kamarádů nebylo v našich silách, ani možnostech. A tak se bavíme a žijeme!!

 Cesty s Jurou Foltákem 5 - tentokrát již po druhé proti proudu času

 

Již potřeti jsme s Jurou hledali "ztracený čas" v místě, kde má chatu Myslivecké sdružení město Šenov. Sedli jsme na kola, ujeli asi 1000 m a byli jsme na místě, kde jsme měli pred 46 lety, 1. 6. 1970, v pořadí 2. setkání třidy 11. B po deseti letech od maturity. Dnes již nemám povědomost, z jakého důvodu jsem se tohoto setkání nezúčastnil, takže nevím, proč nikdo tehdy neměl foťák, ani kolik tam tehdy bylo účastníků, kdo tam byl a jak to místo tehdy vypadalo. Dokonce ani Jura, známý "kronikář", neměl svůj pověstný blok, do nějž zaznamenává s pečlivostí sobě vlastní, vše podstatné, včetně soupisu účastníků. Neměl dokonce ani prostředek na pořízení fotografií. Naštěstí to místo před požárem, o němž informoval Karvinský a Havířovský deník.cz, byť později, vyfotil. Jen díky internetu se mi podařilo najít fotografii původní chaty, takže ve fotogalerii se může objevit. Dle Jurova laskavého sdělení se dá očekávat, že v cestách "proti proudu času", v jeho hledání, byť jen s obtížemi místy nalézání zřejmě budeme pokračovat. Laskavý čtenář se  tudíž má na co těšit.

 Cesty s Jurou Foltákem 6 - tentokrát již po třetí proti proudu času

 

Tentokráte jsme se s Jurou vypravili tam, kam nás svým, namnoze předčasným odchodem, předběhli naši nejbližší, kamarádi a spolužáci. Jakkoliv je odchod člověka ze života věcí neveselou, přesto i on náleží do věčného koloběhu přírody. Tak, jako každoročně v dušičkový čas, nadešel den, kdy sluší se uctít památku zesnulých. Za kamarádem  Píďou jezdíme do Bártovic, v Havířově jsme navštívili hrob, kde odpočívá můj syn Martin, rodiče moji i rodiče mé manželky Danušky a jelikož jsme dostali od současného ředitele Gymnázia v Havířově tip na umístění místa posledního odpočinku spolužačky Máši Durčákové, zajeli jsme i tam a pokusili se jej naleznout. Jak jsme dopadli, dokumentuje následující album:

 Cesty s Jurou Foltákem 7 - tentokrát na místa, na která nás naši nejbližší i kamarádi předběhli

 

 

Již nějaký čas jsem zvažoval, že bych kamaráda Juru pozval na výlet do míst, kde jsme strávili řadu velmi krásných let, v místech, kde jsme vlastnili rekreační chalupu a měli možnost seznámit se s řadou velice příjemných lidí. Oním místem je Radim, část obce Brantice, kousíček od Krnova. Doba pro výlet nazrála v sobotu 3. června 2017. Spolu s Danuškou jsme se pro Juru stavili v Šenově. První zastávkou byl Krnov se svou nádhernou radnicí a četnými citlivě opravenými měšťanskými domy a překrásnými, honosnými vilami. Krátce jsme prošli městem a pojedli před další cestou ve velmi příjemném prostředí Hanoi bistra, které je umístěna v rotundě zámku.

V Radimi jsme byli, jak jinak než příjemně, uvítáni Aničkou Suchánkovou, jejími dětmi Petrem a Dášou, spolu se členy jejich rodin. Poslední se dostavil i Martin, nejmladší Aniččin syn, který přijel ze zkoušky na VŠ. Musím říct, že tímto přivítáním byl Jura nesmírně překvapen, doslova mi řekl, že má pocit, jako bychom byli jedna velká rodina. Samozřejmě i jemu se dostalo patřičného přivítání.

Zatímco si dámy sdělovaly novinky z Radimi, pozval jsem kamaráda nejprve na procházku k rybníku nejstarší částí starobylé obce s původně německým osídlením. Po návratu jsem jej zavezl na kopec za Krasov nad údolí Široké Nivy, kterým protéká řeka Opava. Z tohoto návrší je nádherný rozhled na hlavní hřeben Jeseníků s majestátním Pradědem, což v krásném, sluncem prosvíceném, voňavém vzduchu kvetoucích červnových luk bylo patrné. Lepší čas jsem nemohl pro náš výlet vybrat. Fotografie (autorem je pan Vocelka ze Zátora) v úvodu je právě z tohoto místa s dalekým rozhledem.

Po návratu jsme se ještě krátce osvěžili a po příslušném rozloučení jsme odjeli domů s příjemným pocitem jednoho z nejlepších společných výletů:

 Cesty s Jurou Foltákem 8 - tentokrát do Radimi, místa, kde jsme měli rekreační chalupu

 

 

Na posledním třídním setkání jsme si s Jurou dali sami sobě za úkol uspořádat další setkání jako výjezdní. Vzpomněli jsme si na Hospodskou anabázi a atraktivní prostředí Penzionu Jízdárna na Morávce a jeho okolí. Uspořádali jsme tudíž výlet k penzionu, abychom zjistili možnosti a zjistili vhodnost.

Jako vždy, zajeli jsme přes Raškovice a  Pražmo do středu Morávky, abychom po odbočení z hlavní silnice zjistili, že most, přes nějž je potřeba se dostat, je uzavřen. Museli jsme zvolit náhradní trasu - objížďku a v pohodě jsme dojeli až ke stále ještě renovované chatě České srdce. Zde jsme zanechali auto a k cíli cesty jsme došli pěšky, abychom se jen nevozili autem. Zjistili jsme vhodnost použití lokality pro náš účel a kamarádům s klidem můžeme setkání zde doporučit.

Dokonce můžeme zájemcům o turistiku nabídnout mimo posezení v příjemném prostředí i menší stoupání k Hospůdce Atelier, několikero kroků směrem ke Kotaři:

 Cesty s Jurou Foltákem 9 - tentokrát na Penzion Jízdárna - 14. července 2017

 

Tentokrát jsem po kratší domluvě zajel na kole k Jurovi do Šenova a po následné vizitě jeho zahradnických úspěchů jsme vyrazili k Petrovi na Šimšku. Přivítal nás nejen náš bývalý spolužák z gymplu, Petr Bilan, ale i dva vzrostlé stromy plné třešní.

Po mém krátkém pokusu vylézt na žebřík mne Petr zahnal dolů, vylezl na strom sám a natrhal mi plný kyblík nádherných zralých třešní. Pak načesal ještě i Jurovi.
Posléze jsme v pohodě poseděli v příjemném prostředí na zahradě, dokud nás nezačali okusovat komáři, načež jsme poděkovali a každý svým směrem odjeli domů:

 Cesty s Jurou Foltákem 10 - tentokrát k Petru Bilanovi na Šimšku na třešně - 11. června 2018