Tuto část webu věnuji setkání všech spolužáků, s nimiž jsem kdy navštěvoval jakoukoliv školu. Především setkání spolužáků po absolvování Základní školy, Jedenáctileté střední školy a nakonec i školy vysoké.
Před závorku vytýkám, že to v drtivé většině byla setkání milá, přinášející nejen vzpomínky na doby prožité společně, doby, kdy jsme neměli jiné povinnosti, než se učit. Doby, kdy jsme mimo přípravu na pozdější život mohli vyvádět různá alotria. Rád bych zmínil na tomto místě alespoň pár kamarádů z různých typů škol, na setkání s nimiž se vždy těším obzvláště. Je zcela přirozené, že jak šel čas, zanechal na každém z nás stopy svého působení, nicméně věřím, že všichni máme uloženy ve vědomí podobu každého spolužáka z okamžiku, kdy jsme se viděli naposledy před ukončení školy. Alespoň já ano.
Na tomto místě nemohu nevzpomenout pár svých spolužáků, kteří v příslušné době byli mému srdci nejbližší, aniž bych jakkoliv kohokoliv chtěl upozaďovat, poněvadž nebylo žádného, k němuž bych cítil nechuť, nevoli, natož nenávist.
Na střední škole jsem měl řadu kamarádů a kamarádek, s nimiž mne spojoval společný středoškolský osud, nazírání na kantory i společně vyváděná alotria. Z chlapců nemohu nezmínit Ivana Malotu, Jiřího Foltáka ze Šenova, který zůstal mým kamarádem dodnes, Dušana Tognera, se kterým jsme tvořili dvojici slavných Svatých neviňátek, Petra Ohnheissera z Radvanic, řečeného Ťop, s nímž jsme se znali již z místa bydliště. Také Tondu Satolu, ale také Milana Anděla, Vladimíra Hrabovského a Jirku Sivého, kteří na nás již shlíží s výšin nebeských. Z děvčat musím jmenovat alespoň Magdu Lazarovou, Hanu Čimburovou, Zdenku Siudovou, Jarku Jakoubkovou a Květu Rattmannovou, jež již rovněž není mezi námi. Vynechat nemohu hlavně Irenu Hološovou, mou hlavní tanečnici z tanečních, Žofii Blonskou, Jarmilu Šlosarčíkovou z Trnkovce, či Margitu Václavíkovou.
Na škole vysoké jsem tak velký výběr možností lidí mi blízkých neměl, protože ve studijní skupině nás bylo málo a společných chvil s ostatními skupinami bylo pomálu. Dívky byly všechny velmi milé, příjemné a je těžké vyzvednout kteroukoliv. Přesto mezi ty, které mi byly zvláště milé, nemohu nezařadit Helenku Pavlíkovou a Jiřinku Makovou, dívky, z nichž na mne dýchala něžná ženskost. Z kluků pak Jiřího Grossmanna, Zdenka Eppingera, Tomáše Mokroše a Vlastimila Březinu, přičemž poslední dva jmenovaní se mnou trávili i těžké dny vojenské základní služby.
Dosti však řečnění a rozplývání se v citech z minulosti, neb tento web je především vzpomínkově fotografický. V následujím budu uvádět odkazy na setkání spolužáků, tak jak šla v čase.
Setkání spolužáků ze Základní osmileté školy, Ostrava Radvanice, část Trnkovec
Pravidelná, ani nepravidelná setkání vlastně nebyla. Když jsem se zabýval myšlenkama na to, proč, nepřišel jsem na nic jiného, než že nebyla žádná osobnost, která by byla vůdčí a organizační silou, jež by tato setkání organizovala. Nezanedbatelná je i skutečnost, že jsme byli ještě příliš dětští na to, abychom si uvědomili smysl takových setkání a také jsme byli většinou v jiném podnětném prostředí, plném kamarádů, navíc naše mysli byly plny myšlenek na uplatnění ve studiu střední školy. Takže, ač téměř s podivem, musím konstatovat, že oficiální setkání, mimochodem mnou zorganizované, se uskutečnilo až po padesáti pěti letech od ukončení školy.
Setkání spolužáků ze Základní osmileté školy, Ostrava Radvanice, část Trnkovec
Setkání spolužáků z Jedenáctileté střední školy, Havířov
Po absolvování maturitní zkoušky jsme se v následujících patnácti letech
nesešli. Vysvětluji si to tak, že jsme se museli soustředit na vesměs náročnou
vysokoškolskou, popřípadě pomaturitní specializační přípravu, vedoucí k
následnému uplatnění v životě. V dalších letech jsme byli plně vytíženi prvními
roky v zaměstnání, získávání praktických vědomostí a dovedností, abychom dosáhli
postavení, které by nám zabezpečovalo pracovní vývoj. Nezanedbatelná jistě
nebyla ani rodinná stránka; většina z nás vstoupila do posvátného stavu
manželského a pořídila si i potomky, jež bylo potřeba zabezpečit po všech
stránkách. Řada z nás rovněž absolvovala základní vojenskou službu v útvarech
ČSLA.
V důsledku uvedených skutečností se omezený počet spolužáků sešel následující rok po maturitě na školním nádvoří, prošel školu i do třídy se podíval, nedošlo však k žádné oficiální sešlosti. Záměr byl sejít se v restauraci Lučina, ale k ničemu nedošlo.
Ke druhému setkání po maturitě mělo dojít 1. června 1970 v myslivecké hájence v Šenově. Vše zhatil požár hájenky, takže ani tentokrát jsme se nesešli.
A tak se stalo, že poprvé jsme se vlastně organizovaně sešli až v roce 1975, to jest po 15 letech od maturity. K setkání došlo 6. června 1975 v Žermanicích a organizačně vše připravila Máša Durčáková. Osobně jsem se, již nepamatuji, z jakého důvodu, tohoto setkání nezúčastnil.
3. setkání po MZ, 6. 6. 1975, Žermanice
Ke čtvrtému setkání spolužáků došlo 24. května 1980 v Chatě mysliveckého spolku ve Václavovicích. Snad i díky skutečnosti, že se jednalo o setkání po dvaceti letech od MZ, sešlo se dost spolužáků, včetně šesti učitelů.
4. setkání po MZ, 24. 5. 1980, myslivecká chata Václavovice
5. setkání po MZ, 1. 6. 1985,
Restaurace Na špici v Šenově
6. setkání mělo být v
Restauraci Lučina v Havířově, ale nebylo
Ani
na sedmé setkání v
havířovské Boršičance se mi nedostalo uvědomnění, natož pozvání, takže jsem se o něm
dozvěděl až mnohem později z Nečasových fotografií. Nečas toto setkání nazval
poradou, snad proto, že se koncem tohoto roku konalo ještě jedno?
7. setkání po MZ, 11. 6. 2003,
Restaurace Boršičanka v Havířově
Osmé setkání v pořadí, však první, při němž se "spojily" obě třídy za účelem společných srazů, což jsme od tohoto data začali praktikovat každoročně. Na setkání přišlo 18 spolužáků, což zase není až tak mnoho!! Zvláště, když mne opět nepozvali :-)
8. setkání po MZ, 22. 11. 2003,
Restaurace Permoník v Havířově
Následující setkání v letech 2004, 2005 a 2007 byly buď špatně domlouvány, nebo se z nějakého mi neznámého důvodu sešel vždy minimální počet spolužáků. Tím pádem setkání v příslušných letech uvedu pod jedním odkazem.
9. - 15. setkání po MZ, roky 2003 - 2007 v různých podnicích Havířova
Po delší době nestability se sešlo více než tři spolužáci, i když to setkání "kulaté" nebylo. Zasedalo se v Restauraci Radost za kinem téhož jména. Jen je s podivem, že Jura nafotil jen čtyři fotky?
16. setkání po MZ, 23. 5. 2008,
Restaurace Radost v Havířově
Sedmnácté setkání bylo svým způsobem významné. Jednak to bylo poslední setkání beze mne a jednak Nečas nafotil obrovské množství fotografií, že jsem měl potíže vybrat ty nejlepší. V této době jsem totiž objevil server Spolužáci a tam Jurou zavedenou naši třídu. Vnikl jsem do ní a okamžitě mne Jura kontaktoval, takže mne vlastně "objevil" pro všechna naše další setkání.
17. setkání po MZ, 22. 5. 2009,
Pizzerie Allegro v Havířově
Po mnoha letech se dostávám na setkání spolužáků. Stručně jsem situaci, jak k tomu došlo, zmínil v minulém příspěvku. Legrační na věci je, že v této Pizzerii Allegro se setkávali vícekrát, zatímco já v pohodě žil přes ulici naproti. Faktem je, že se tím obnovilo naše kamarádství s Jurou a od onoho památného podzimu se navštěvujeme v podstatě pravidelně a současně společně řídíme i provoz nástěnky ve třídě na serveru Spolužáci.cz
18. setkání po MZ, 29. 10. 2009,
Pizzerie Allegro v Havířově
Třetí setkání tento rok (laskavý čtenář si jistě povšimne, že jak plyne čas, frekvence našich setkání se zvyšuje :-)). Toto setkání bylo úzce zaměřeno jako příprava na následující, 20. setkání - 50 let po maturitě. Bylo tudíž potřeba přijmout opatření, abychom významné výročí mohli oslavit jaksepatří a důstojně. Také jsme si určili, kdo, co a jak zařídí, přičemž (jak jinak) vše v podstatě zůstalo na nás dvou, Nečasovi a mně
19. setkání po MZ, 20. 11. 2009,
Restaurace Varieté v KDPB v Havířově
Člověk míní a pánbůh mění :-))), viďte? V minulém odstavci jsem psal, že 20. setkání bude již jubilejní, leč, jak zříti vidno, pocítili jsme potřebu se ještě jednou před tou slávou sejít a to přímo na místě jejího konání
20. setkání po MZ, 28. 1. 2010,
Restaurace Šenovská bašta v Šenově
Padesát let po MZ, téměř na den přesně po mé zkoušce dospělosti (31. 5. 1960) jsme se ve značném počtu sešli v Restauraci Šenovská bašta. Se mnohými spolužáky jsem se celou tu dobu neviděl. Připravili jsme s Jurou velkolepou slavnost, doplněnou prezentací sestavenou z četných fotografií, převážně ze studentských let
21. setkání, 50 let po MZ, 28. 5. 2010, restaurace
Šenovská bašta v Šenově
Máte-li chuť podívat se řadu let proti proudu času, jak jsme vypadali a co jsme prováděli, můžete se podívat na prezentaci, kterou jsem pro tento účel připravil a na setkání ji všichni, mnozí se slzami v očích, shlédli:
Prezentace ze setkání po 50 letech od MZ, 28. 5. 2010
Poslední setkání v roce 2010 se událo v Restauraci Vinamet v Havířově za účelem zhodnocení jubilejního setkání v Šenově. Tohoto setkání jsem se z nějakého důvodu nezúčastnil, takže alespoň fotky
22. setkání, 50 let po MZ, 28. 11. 2010,
Restaurace Vinamet v Havířově
Následující rok jsme se po "Hospodské anabázi" na naše doporučení sešli ve stylovém prostředí roubené chaloupky v Radvanicích, v místech, kde jsem prožil mnoho chvil ranného dětství. Setkání bylo významné i tím, že bylo poslední, jehož se zúčastnil Píďa, který se na vozíku nechal dopravit autem. Připadalo nám to, jako by se přišel rozloučit, neboť následující měsíc, asi pět dní po setkání, nás opustil. Píďa měl cukrovku a tudíž problém s nohama. Byl na tom již tak špatně, že musel lékaře uprosit, aby jej na setkání pustil. Naposledy jsem s ním mluvil po amputaci nohy a při další amputaci zemřel. Byli jsme kamarádovi, kterého jsme s Jurou často navštěvovali, na pohřbu, který se konal 6. 6. 2011 v městském krematoriu ve Slezské Ostravě. Pochován je v rodinném hrobě na hřbitově v Bártovicích, kam za ním každý rok chodíme zapálit svíčku
23. setkání po MZ, 27. 5. 2011, Hospůdka Lučina v Ostravě Radvanicích
V tomto předvánočním setkání jsme se sešli v Hostinci u Balona, naší staré oblíbené restaurace, abychom zhodnotili uplynulé setkání s Píďou, popřáli si krásné vánoce a rovněž mnoho zdraví do roku 2012. Vyjádřili jsme přesvědčení, že se příští rok v květnu uvidíme opět v dřevěnce v Radvanicích
24. setkání po MZ, 12. 12. 2011,
Hostinec u Balona v Havířově
Je mi nepochopitelné (zatím), že z tohoto setkání je jen jedna fotečka... Za další den vše objasněno.Situaci zachránil Jura, kterého jsem požádal o dodání chybějících obrázků. On totiž, jako nejpořádnější ze všech, je má pečlivě uschovány, kdežto já zřejmě tehdy neměl foťák ssebou :-))
25. setkání po MZ, 29. 5. 2012, Hospůdka Lučina v Ostravě Radvanicích
Druhé setkání v roce 2012, tentokrát při příležitosti soukromé oslavy výročí VŘSR jsme uspořádali ve známé Restauraci Stolárna, kde jsme si mohli rozvěsit i lampiony
26. setkání po MZ, 9. 11. 2012, Restaurace Stolárna v Havířově
První jarní setkání roku 2013 jsme udělali v pizzerii v Šenově, kousek od křižovatky (tento podnik již neexistuje). Docela dost se nás sešlo, bylo veselo, Ahmed si připravil veselé vystoupení a krmili jsme se pizzou :-))
27. setkání po MZ, 31. 5. 2013, Pizzerie v Šenově
Opět jedno setkání, kterého jsem se, úmyslně, nezúčastnil. Velmi mi nevyhovovalo zakouřené prostředí restaurace. Přesto oslavit výročí VŘSR přišlo šest spolužáků
28. setkání po MZ, 7. 11. 2013, Restaurace Stolárna v Havířově
Poprvé jsme se v Pizzerii u Maxe sešli opět v květnu, jak je již naším zvykem. A bylo nás docela dost, i když to žádné kulaté setkání nebylo A navíc přišli i ti, kdož se jinak ani neukáží... Však posuďte sami
29. setkání po MZ, 30. 5. 2014, Pizzerie Max v Havířově
Ještě jednou jsme se v tomto roce sešli, opět u Maxe, abychom oslavili 97. výročí VŘSR a domluvili se na půlkulaté výročí, kdy budeme mít 55 let od maturity. Prozatímní domluva je na Restaurace Zámek v Havířově
30. setkání po MZ, 30. 5. 2014, Pizzerie Max v Havířově
Ve velkém počtu jsme se dožili půlkulatého výročí. Kdo by to řekl, jak ten čas letí, viďte? Je to běžec s dlouhým krokem, jak kdysi zpíval jeden český zpěvák. Toto setkání je opět něčím výjimečné. Podařilo se nám najít Janu Pěčonkovou, která je na svém prvním setkání. Samozřejmě jsme ji příslušně vyzpovídali.
31. setkání, 55 let po MZ, 30. 5. 2015, Hotel zámek v Havířově
Slyšte, jak jsem Vás vítal na zahájení půlkulatého výročí setkání po maturitě. Sešli jsme se v počtu velikém, abychom to, že jsme se ve zdraví dožili, spolu oslavili, navíc abychom mezi sebou přivítali Janu Pěčonkovou, jež se ze všech předchozích setkání "ulila"
Zahajovací řeč Dědova ze setkání po 55 letech od MZ, 30. 5. 2015
Tradiční již, oslavu výročí Velké říjnové revoluce, jsme uspořádali v nevelkém kroužku osmi vytrvalých příznivců ve stylovém prostředí starobylé havířovské Dřevěnce (pod restaurací U Balona). Kdo nepřišel, přišel o mnoho!!
32. setkání po MZ, 7. 11. 2015, Dřevěnka v Havířově
Opět, již po 33. se setkáváme u Maxe v Havířově, abychom oslavili Mezinárodní den žen. Vesměs jsme si, hlavně ženy, pochvalovali, jak ten svátek byl pěkný a vůbec nám nevadí, že jej mnozí příslušníci havlistické pražské kavárny dehonestují tím, že jej nazývají komunistickým. Aniž by si prostudovali dějiny mezinárodního dělnického hnutí, kde by se dozvěděli, čí to byl vlastně svátek a z jakého důvodu byl ustanoven
33. setkání po MZ,
8. 3. 2016, Pizzerie Max v Havířově
Velmi se mi líbí, že se stále scházíme, i několikrát do roka. Sem tam někdo nepřijde, občas někoho sklátí zlá nemoc, nicméně po jejím odeznění stejně opět přijdeme mezi spolužáky (já, Pepa, Hanka...). A tak jsme letošní rok opět navštívili Hotel Zámek, abychom se navzájem podělili o své radosti i starosti. Zvláštní na tomhle setkání bylo, že se nemluvilo příliš o nemocech, naopak jako příjemné osvěžení působilo vystoupení některých z nás s rýmovačkami ve slezském nářečí
34. setkání po MZ,
20. 5. 2016, Hotel zámek v Havířově
Přesně rok tomu, co jsme zde byli naposledy, abychom si připomněli tradiční oslavu výročí Velké říjnové revoluce. Událost, jež v dějinách se stala a změnila je, odestáti se nemůže, jakkoliv by si to mnozí, včetně naší politické scény, přáli. Též pro tentokrát jsme se sešli v nevelkém počtu vytrvalých příznivců ve stylovém prostředí starobylé havířovské Dřevěnky (pod restaurací U Balona). Přišla nás dokonce pozdravit i naše bývalá profesorka chemie, paní Jindřiška Kučerová. Kdo nepřišel ani letos, přišel o mnoho!!
35. setkání po MZ, 7. 11. 2016, Dřevěnka v Havířově
Po 36. jsme se sešli opět "U Maxe" (proto, aby se mohl zúčastnit i Ťop, který má problémy s chůzí). Bohužel však nakonec nepřišel - ke své škodě. Sešli jsme se, abychom alespoň v malém počtu zavzpomínali na kdysi tak oblíbené oslavy MDŽ. Ačkoliv nás přišlo jenom šest, dobře jsme se pobavili, zavzpomínali na dávné časy a zalitovali, že nepřišli ti, kteří zpravidla na setkání chodí:
36. setkání po MZ,
8. 3. 2017, Pizzerie Max v Havířově
Bez jednoho roku 10 let jsme se po třicáté sedmé sešli v Restauraci Radost za stejnojmenným kinem v Havířově. Toho také využil náš dvorní fotograf Jura, aby pořídil téměř časosběrný dokument z fotografií v letech 2008 a 2017 (viz foto v albu). Pozoruhodné bylo, že se nás sešlo poměrně dost, i když po pravdě řečeno, scházíme se stále jedni a ti samí...
37. setkání po MZ,
26. 5. 2017, Restaurace Radost v Havířově
2017 - Kterak jsme vzpomínali na zahájení školního roku na JSŠ v Havířově před 60 lety - 1. září
Takže v následujícím setkání jsme se jako již tradičně sešli v malém počtu k uctění památky 100. výročí VŘSR v havířovské dřevěnce, jež se stává takřka naší mateřskou základnou pro tato malá setkání. Ač nás bylo, jako obvykle, jen sedm, bavili jsme se velmi dobře a zhodnotili jsme jak význam událostí, které hýbaly světem před sto léty, stejně jako význam letošních parlamentních voleb, které byly mnoha medii označovány jako přelomové.
Na toto setkání přijel Pepa Grygar v obstarožním Trabantu, který jsme ovšem po skončení museli roztlačit, neb jeho zesláblá baterie nestačila protočit vychladlým motorem plechového miláčka:
39. setkání po MZ,
7. 11. 2017, Restaurace Dřevěnka v Havířově
Po 40. jsme se sešli již tradičně opět "U Maxe" (a zase proto, aby se mohl zúčastnit i Ťop, který má problémy s chůzí). Bohužel však opět nakonec nepřišel - ke své škodě. Sešli jsme se, abychom alespoň v malém počtu zavzpomínali na kdysi tak oblíbené oslavy MDŽ. Ačkoliv nás přišlo jenom sedm, dobře jsme se pobavili, zavzpomínali na dávné časy a zalitovali, že nepřišli ti, kteří zpravidla na setkání chodí:
40. setkání po MZ,
8. 3. 2018, Pizzerie Max v Havířově
Docela často jsme se s Jurou před tímhle setkáním dohadovali, kolik nás přijde. Totiž portál Seznam.cz, jakožto provozovatel služby Spolužáci.cz zneužil směrnice Eurosojuzu o GDPR a oznámil zrušení služby bez náhrady a se vším všudy. V důsledku toho nám (a dalším desítkám tisíc spolužáků v republice) byla uzmuta svévolně možnost a příležitost ke vzájemnému setkávání na stránkách služby, sdílení fotografií a dalších dokumentů.
Na webových stránkách zmíněné služby jsme vyhlašovali termíny našich setkání, což následkem uvedené svévole padlo a my nadále musíme zabezpečovat komunikaci náhradními způsoby. To při stáří spolužáků a namnoze nechuti se ještě učit něčemu novému při příslovečné nechuti k moderním komunikačním technologiím ssebou nese mnohdy obtížně překonatelné problémy:
41. setkání po MZ,
25. 5. 2018, Restaurace Caffe Vergnano v Havířově
Rok s rokem se sešel a náš stabilní kroužek veteránů, bývalých spolužáků
gymnaziálních tříd se rozhodl, že si, ostatně jako každoročně, společně
připomeneme 101. výročí VŘSR.
V tento sváteční den se setkáváme v Dřevěnce v Havířově:
42. setkání po MZ,
7. 11. 2018, Dřevěnka v Havířově
43. setkání, tradičně opět "U Maxe" (i když již nikoliv proto, aby se mohl zúčastnit Ťop, který který na nás buď zanevřel nebo se rozhodl z důvodů známých jen jemu nepřijít). Sešli jsme se, abychom alespoň v počtu sedmi zavzpomínali na kdysi tak oblíbené oslavy MDŽ, hlavně pak proto, abychom se opět viděli a unikli běžné šedi všedních dnů. Ačkoliv nás přišlo jen málo, dobře jsme se pobavili, zavzpomínali na dávné časy a zalitovali, že nepřišli i ostatní.
Během zábavy jsem virtuálně pozdravil mého tehdejšího kamaráda Dušana Tognera, jenž přebývá v Bratislavě a on obratem pozdravil nás všechny.
Popovídali jsme si, na rozdíl od jiných srazů, o kterých slýchávám, ne o nemocech ani o vnoučatech. Povídali jsme si o čase, kterak plyne čím dále rychleji, jak má doslova dlouhý krok, jak kdysi bylo zpíváno v jedné populární písni:
43. setkání po MZ,
8. 3. 2019, Pizzerie Max v Havířově
Již 59 let uplynulo od maturity a my jsme se po čtyřicáté čtvrté sešli v opět Restauraci Radost za stejnojmenným kinem v Havířově. Ještě den předem jsme se skoro vsadili, kolik nás bude. Já hádal 10 a téměř jsem se trefil do černého. neboť nás bylo jedenáct. Po pravdě řečeno, nic moc, stejně se scházíme stále jedni a ti samí. Přišla i paní profesorka Jindřiška Kučerová, která je vlastně poslední z našich učitelů, s nimiž jsme na škole přišli do styku. Byli jsme moc rádi a měl jsem pocit, že i ona mezi nás nechodí nerada:
44. setkání po MZ, 31. 5. 2019, Restaurace Radost v Havířově
Letošního podzimu jsme se tradičně a již po 45. sešli v Dřevěnce, abychom
naplnili svůj záměr - vidět se, popovídat si a taky "uctít" 102. výročí VŘSR.
Přišli jsme s Jiřím, jako obvykle první, chvíli jsme koukali, když vtom přijela
Magda a hrnula se do dřevěnice. Na nic jsme nečekali a šli za ní, aby se jí
samotné uvnitř nic nestalo. Zasedli jsme, na rozdíl od jiných let, v horní větší
místnosti i byli jsme upozorněni, že nebudeme sami. Svůj záměr přijít vykonat
jakousi oslavu projevila ještě jedna skupina. Začala ve mně klíčit neblahá
předtucha.
Mé tušení mne nezklamalo. Záhy jsme, bohužel, přestali být v hospůdce sami.
Zakrátko po našem příchodu vešla do místnosti skupina českých učitelek věku
maximálně do 30 let se dvěma malými dětmi a již při příchodu se vyznačovala
nadměrnou hlučností. Tato se posléze příslušně zvyšovala přímo úměrně s
množstvím požitého alkoholu přítomných pedagožek. Dvě malé, pobíhající děti svým
vřískotem zdatně podroušeným děvám sekundovalo natolik, že pohříchu jsme místy
svého slova neslyšeli.
Přesto jsme v počtu sedmi spolužáků vydrželi asi do 18.30 hodin, kdy jsme
vyrovnali účty a hodlali jsme vyklidit pole, když vtom dorazil Tonda s omluvou
na rtech, neb se zdržel čekáním ve zdravotnickém zařízení. Ještě jsme chvíli
poseděli, nicméně ženskému živlu v místnosti jsme nemohli s úspěchem konkurovat,
i když jich bylo pouze o jednu více, než nás. A nás tentokrát bylo sedm.
Díky této skutečnosti nemohu hodnotit setkání jako mimořádně zdařilé:
45. setkání po MZ, 7. 11. 2019, restaurace Dřevěnka v Havířově - VŘSR
Ani náhodou by nás nenapadlo, když jsme s Jurou plánovali jubilejní setkání spolužáků spojených tříd 11. A a 11. B po uplynutí šedesáti let od maturitní zkoušky, že bude takové, jaké bylo. Představovali jsme si setkání, když ne jako velkolepé, tak alespoň důstojné posezení starších pánů a dam, naplněné množstvím vzpomínek na doby studentského veselí, na časy provádění alotrií pedagogům, pokoušejícím se nám vštěpit alespoň minimum vědomostí a slušného chování a také na sladkobolné studentské lásky, tak charakteristické pro období malin nezralých.
A jako obvykle, jak jsem již párkrát konstatoval, čas nejen že oponou trhnul, ale současně i změnil okolnosti běhu věcí. V našem případě, ačkoliv jsme se asi půl roku dohadovali, kde, jakým způsobem, v jakém rozsahu a hlavně zda vůbec uspořádat jubilejní setkání, nám mnoho možností dáno nebylo. Díky koronaviru, jenž navštívil (nejen) naši společnost, jsme byli doslova uvězněni ve svých domovech coby nejpostiženější součást společnosti s největším ohrožením. Téměř na poslední chvíli byla zdravotní opatření uvolněna tak, že jsme mohli začít zvažovat, že se přece jen pokusíme aspoň ve velmi omezeném rozsahu, setkání uskutečnit.
Převážně z důvodu ochrany před ve společnosti stále ještě kolující nákazou jsme se rozhodli spojit setkání s cyklojízdou pouze ve třech. Ačkoliv jsme oba s Petrem pochybovali, zda si Jura pamatuje místo setkání, obdivuhodně přesně jsme se sešli před stánkem pod letním kinem v Havířově. Odtud jsme se přes obnovený můstek přes Lučinu, kde jsme trávívali mnohé přestávky ve výuce vystřelováním z travexu vyrobených raket různými trubkami, jsme po cyklostezce dojeli k oblíbené Dřevěnce. Zde jsme si dali černý radler s citronem, který nás dostatečně posilnil. Odtud jsme jeli zkontrolovat růst naší výroční borovičky, kterou jsme zasadili pod okny naší první třídy na střední škole. Akci jsme zakončili na nádvoří dnešního Gymnázia na ul. Komenského, po okny budovy, v níž jsme absolvovali zkoušku dospělosti před 60 lety.
Vzhledem ke skutečnosti, že každým rokem se společných setkání účastní stále méně spolužáků, rozhodli jsme se každoroční setkání počínaje letošním rokem ukončit. Ponecháváme jen každoroční setkání při příležitosti MDŽ v havířovské Pizzerii Max a o půl roku později při příležitosti výročí VŘSR v havířovské Dřevěnce na Selské ulici. Tato setkání již nebudou nikomu ze spolužáků připomínána, čímž ty, kdož se pravidelně či nepravidelně setkání účastní, současně prosíme, aby si termíny (8. březen a 7. listopad v běžném roce) zaznamenali do svých kalendářů a programů činnosti.
Tímto se současně omlouváme všem spolužákům, kteří se snad mohli na setkání těšit a rovněž těm zbylým žijícím pedagogům, kterým bylo v jisté době setkání avizováno:
Je docela s podivem, že se tohle setkání vůbec uskutečnilo. V době, kdy nás "strana a vláda" uzavřela doma po vyhlášení "výjimečného stavu" a bez mála téměř ročním lockdownu se ani není čemu divit.
Lidé pracující, jdou z práce přes obchod se základními životními potřebami přímo domů, důchodci vystrašeně sedí zavřeni za záclonami oken svých bytů, maximálně hledí do bedny s pohyblivými obrázky. Oslovení "skalní" účastníci našich setkání se zavřeli za dveřmi svých domovů ve strachu, aby se nenakazili od nás, lehkovážných. Ne tak docela, neboť my jsme již poprvé očkovaní. Sešli jsme se tudíž u borovičky, abychom zhodnotili její růst a konstatovali, že se jí navzdory coronavirové krizi daří nadmíru dobře. Vzpomněli jsme přitom Petra, který jsa zaměstnán starostmi o churavou manželku, problémy s přípojkou kanalizace svého obydlí a svým vlastním zdravotním stavem, rovněž nemohl přijít.
A tak jsme alespoň připili žbrdolem slivovice na zdraví všech, kdož se v lepších časech přicházeli poveselit a zavzpomínat na doby dávno minulé. Samozřejmě jsme tím porušili vládní zákaz konzumace alkoholu na veřejných místech.
Při příležitosti březnových oslav MDŽ jsme se pravidelně scházeli od roku 2016 a netuším, zda se nám tuto tradici podaří v době pocovidové obnovit.
Do alba jsem přidal pár obrázků ze všech dřívějších setkání k MDŽ, abyste se mohli podívat, jací jsme všichni byli fešáci:
48. setkání po MZ, 25. 3. 2021, díky covidové uzávěře pouze ve dvou
Přes veškeré naše předchozí přípravné úvahy, týkající se potenciální účasti spolužáků na tomto pocovidovém setkání, nebo snad právě proto, jsme se ve snad končící době pandemie nemoci Covid-19 sešli na schodech JSŠ v Havířově. Při příležitosti čtyřletého výročí vysazení borovičky pod okny třídy, jsme jednak zkontrolovali, v jakém je stromek stavu, jednak abychom jako obvykle společně poseděli a sdělili si své dojmy z doby covidové.
Přes veškerá negativa současné doby si občas uvědomuji, že se nacházím v divném věku, kdy se v hlavě pořád cítím na pětadvacet, nicméně moje tělo si občas není jisté, jestli již nejsem po smrti. Maně si vzpomínám na dobu, kdy mne podobnými úvahami obdařoval můj otec, blahé paměti a na své tehdejší pocity nepochopení, vyplývající z mé životní nezkušenosti.
Občas se na těchto stránkách věnuji úvahám o neúprosném běhu času. V této souvislosti si dovolím uvést jednu ukázku, k tomu se vztahující:
Přestože účast na tomhle setkání avizovalo po Jiřího zvacím mailu více pamětníků (Ivan, Hana, Iva), přišli jen Petr, Magda, Jirka a moje maličkost. Je nám samozřejmě moc líto, že řada z našich bývalých spolužáků již zcela zrezignovala na jakékoliv naše společné setkávání.
Ačkoliv jen čtyři, vyfotili jsme se na schodech a přesunuli se pak do příjemného prostředí venkovní Dřevěnky, kde jsme zavzpomínali na časy dávno minulé a vypili černý nealko litovel s citronem. Na dálku se s námi spojil Tonda, který zrovna přišel z práce a popřál nám příjemnou zábavu:
50. setkání po MZ, 28. 5. 2021, aneb čtyři v Dřevěnce a pátý přítel na telefonu
Jakkoli jsem spíše nečekal, než čekal, že se ještě letos, v době covidové, sejdeme, ukázalo se, že pouta našeho společenství bývalých spolužáků jsou nadále silná. Zkraje jsme byli jen tři, jak jsem předpokládal (Jura, Petr a já), za krátkou chvíli však dorazil z Ostravy nečekaně i Pepa a po pár minutách zastavilo před Dřevěnkou taxi, z něhož se vyškrábala Hanka, jejíž přítomnost byla o to cennější, poněvadž na první pohled bylo patrné, že jí není dobře a to že velice. Takže se nás sešlo pět, abychom spolu pobyli, povykládali o tom, jak jde život, sdělili si novinky z domova i z ciziny a ačkoliv jsme se vyhýbali řečem o nemocech, zcela úplně se nám to nepovedlo. Ale takový je už život..:
51. setkání po MZ, 8. 11. 2021, restaurace Dřevěnka v Havířově - VŘSR
První letošní, již pocovidové setkání při obligátní vzpomínkové příležitosti oslav MDŽ se vyznačuje tím, že se zúčastnilo docela dost spolužáků. Zcela neobvykle nás navštívila Jarča, bývalá Jakoubková, jinak přišli všichni ti, kteří tvoří stálé "zdravé" jádro našich setkání.
Osvěžením bylo poselství naší bývalé paní profesorky chemie, Jindřišky Kučerové, v podobě prezentace sestavené z vtipných obrázků:
52. setkání po MZ, 8. 3. 2022, Pizerie MAX Havířov k výročí MDŽ
Na tomto pozdně jarním setkání bylo poznat, že s covidem jsme se již, alespoň pro tuto část roku, rozloučili. Přišlo nebývalé množství spolužáků, kteří v covidové době nevystrkovali nosy ze svých domácích ulit. Pro tentokrát opustili své bubliny, ve kterých přežívali těžké doby. Setkání, poznamenané rovněž změnou politické situace v Česku v důsledku zmanipulovaných voleb díky neblahému rozhodnutí ústavního soudu. Co mne ještě zaujalo, byla skutečnost zcela nepřehlédnutelná - evidentně jsme za ty dva roky, které jsme se ve větším počtu neviděli, zastárli.
Když jsem rozeslal odkazy na album, odepsal mi Jirka: "Jardo, zjistil jsem, že jsme už všichni staříčci a stařenky, i ta Magda, i když vypadá ze všech nejlépe. Čas se prostě zastavit nedá!" Na to jsem mu online otvětil: "Jirko, zjistil jsi JEN skutečnost ve své nahotě. Je třeba se občas místo do zrcadla podívat na fotky. Zrcadlo je zrádce, zvláštním způsobem dokáže ošálit náš mozek a my si bláhově myslíme, že ukazuje skutečnost. Není tomu tak. Skutečnost ti ukáže jen fotografie. Zrcadlo je velký lhář !!"
Z čehož plyne poučení: Chcete-li vidět, jak ve skutečnosti vypadáte, dívejte se méně na sebe do zrcadla, dívejte se na fotografie:
53. setkání po MZ, 22. 5. 2022, Restaurace Café Vergnano Havířov
Letošní krásný podzim jsme se již po 54. od maturitní zkoušky sešli, jako ostatně obvykle, v příjemném prostředí havířovské Dřevěnky http://drevenkahavirov.webmium.com/. Snad díky příjemnému počasí se nás sešlo osm, což jsme ani nečekali. Jako vždy jsme probrali, co se u koho změnilo od posledního setkání, bohužel se nám v této napjaté době nepovedlo vyhnout politickým tématům.
Naštěstí jsme s uspokojením shledali, že naše ideové ukotvení nedoznalo
žádných, natož jakkoli radikálních změn. V závěru došlo neplánovaně i na nemoci,
což v našem věku je u mnohých téměř den. Poněkud jsme s Jiřím měli obavy o
Petra, poněvadž do všeobecného rozchodu nedorazil. Většina z nás se rozloučila
kolem 17.15 hodin a odebrala se na cestu domů. Jak jsem doma zjistil, v samém
závěru dorazil i očekávaný Petr, jenž byl do té doby zaneprázdněn jinou
činností.
Na závěr přidávám s humorem podané video o třídních srazech.:
54. setkání po MZ,
7. 11. 2022, restaurace Dřevěnka v Havířově - VŘSR
Svým způsobem originální setkání se uskutečnilo
tradičně u Maxe. Originální proto, že svým způsobem je jubilejní, neboť pyšnící
se pořadovým číslem 55, navíc proto, že v tomto roce se dožíváme požehnaného
věku kmetského - 80 let, i když nepříliš s nadšením si to připouštíme.
Jako již v posledních letech bývá téměř zvykem, dostavila se obvyklá skupina
osmi kamarádů, kterým nebylo zatěžko zvednout se z domácích fotelů.
Já, ačkoliv předeslal jsem, že přijdu později,
stihl jsem předchozí povinnosti včas a byl jsem na místě první. Těsně za mnou
dorazil Tonda. Zpravidla zaujímá první místo Jura, tentokrát však, byv vezen
Petrem, navigoval jeho jízdu tak vehementně, že v Havířově zabloudili, nicméně
dorazili v pořádku.
Sešli jsme se v pozoruhodné době, kterou na tomto místě nehodlám blíže
charakterizovat, poněvadž naše setkání bývají zpravidla apolitická. Jako obvykle
jsme se dobře bavili a s potěšením konstatuji, že stále nalézáme témata pro naše
společné diskuse (mimo politiku a zdravotní stav).
55. setkání po MZ, 8. 3. 2023, Pizerie MAX Havířov k výročí MDŽ
Proti předpokladům se nás i na nevýročním setkání
sešlo nebývale hodně. Přijeli i ti, o nichž jsem to nepředpokládal. Irenka z
Olomouce, což je zvláště neobvyklé, leč milé a Žofka z
Velké Polomi, která údajně nebyla kvalifikovaně informována předem a
dozvěděla se o setkání díky vlastní iniciativě (asi si bude muset dát do pořádku
mailové spojení). Také Ivan, můj kamarád ze základní školy z
Trnkovce, se ukázal, řka, že chodí jen na "kulatá" setkání.
Po úvodních formalitách a vzájemně milém přivítání, při němž jsme se škodolibě
ujišťovali, jak výborně vypadáme přes kmetský věk, jsme se zvěčnili jak na
schodech, kde jsme začali chodit na střední školu, tak i u památeční borovičky,
kterou jsme vysadili před časem. Ostatně o tom se můžete přesvědčit na
fotografiích v albu.
Po těchto úvodních oficialitách jsme se odebrali do přilehlé restaurace
Café Vergnano, kde jsme již téměř každoročními návštěvníky. Jako obvykle se
nám dostalo příjemné a ochotné obsluhy a taktéž výtečného občerstvení.
Litovat mohou ti všichni, kteří se nepřišli potěšit z naší milé společnosti. Je
to škoda, protože nikdo z nás neví, kolikrát se ještě takhle sejdeme. Zbývá
podotknout, že o nemocech, vnoučatech ani o politice jsme se v podstatě
nebavili. Jen jsme věnovali tichou vzpomínku těm všem, kterým nebylo vyšší mocí
dopřáno tohle setkání.
56. setkání po MZ,
26. 5. 2023, Na schodech střední školy, kam jsme nastoupili po základní škole
************************
Ačkoliv se nerad opakuji (třeba i to je příznak postupujícího předstáří; stáří ještě, doufám, nepřišlo?), připomenu, že v některém z předchozích doprovodných textů jsem se zmínil o skutečnosti, že jak léta běží, frekvence našich setkání se zvyšuje. Scházíme se v různých restauračních podnicích, možno-li poblíž míst našich bydlišť a v současné době se scházíme dvakrát až třikrát do roka, protože se bojíme roční přestávky, že bychom se potom hůře viděli, slyšeli a hůř poznávali. Neřku-li, že by taky někdo nemusel přijít vůbec!! Bývá nás tak mezi pěti až dvanácti (někdy více) ze dvou tříd, ale ne vždy. Do kouta zatím ještě neodkládáme hole a chodítka. Podáme si ruce, obejmeme se, políbíme se. Popovídáme o operacích, které jsme museli absolvovat i pádech, které jsme přežili. Sdělíme si aktuální počet vnoučat a pravnoučat. A také vyslechneme zprávy o těch, co se již dostavit nemohli. A přece se tam na své kamarády vždycky těším. Proto na naše setkání rád a s chutí chodím a jak to jen bude možné, budu chodit nadále. Již teď se těším na příští, jež je předběžně domluveno na podzim, jako obyčejně, k uctění památky VŘSR :-))).
Pro pořádek musím zdůraznit, že všechny zde pověšené fotografie nejsou jen moje. U některých setkání jsem, jak jsem již výše podotkl, nebyl a při některých setkáních jsem ssebou neměl fotoaparát. Ten, kdo jej měl vždy, je Jura Folták, jemuž tímto děkuji za poskytnutí jeho obrázků. Bez nich by moje "fotokronika" nebyla úplná..
Leč dostávám se k poslednímu oddílu setkávání spolužáků, spíše spolužákyň a to ze školy vysoké. Ve studijní skupině byla totiž převaha děvčat, i když v celém ročníku chlapci byli, byť většina z nás z různých důvodů neuspěla ve studiu na předchozích vysokých školách.
Setkání spolužáků ze studijní skupiny M - VV, Pedagogické fakulty v Ostravě
dnes bychom řekli Fakulty umění Ostravské university
S podivem musím konstatovat, že ačkoliv jsme absolvovali v roce 1965, poprvé jsme se sešli až v roce 2012, po mnoha a mnoha letech. O to více s podivem, neb jsme spolu prožili ve velmi malém počtu mnoho příjemných okamžiků během vysokoškolského studia. Zřejmě jsme byli natolik ponořeni do vzdělávání a výchovy dětí a mládeže na různých typech českých škol, včetně výchovy potomků vlastních, že na scházení se se času nedostávalo. Je to škoda, protože tyto roky se již nikdy nedají vrátit zpět. O řadě akcí, které jsme spolu absolvovali během studia, vypovídají obrázky, které jsem zpracoval na jiném místě.
Jak již praví nadpis alba, sešli jsme se po prvé v Restauraci Astoria na starobylém Masarykově, původně Hlavním náměstí v Ostravě a, to jsem tehdy netušil, setkáváme se tam každoročně. Měli jsme si co povídat. Však jsme se tolik desetiletí neviděli.
1. setkání po VŠ, 8. 6. 2012, Restaurace Astoria v Ostravě
Po roce, skoro na den, se scházíme opět v ostravské Astorii. Ačkoliv nás je již méně, máme si stále o čem povídat
2. setkání po VŠ,
6. 6. 2013, Restaurace Astoria v Ostravě
V pořadí třetí setkání, opět v ostravské Astorii, ve stejném složení, jako vloni
3. setkání po VŠ,
3. 6. 2014, Restaurace Astoria v Ostravě
Tentokrát se nás sešlo jen pět. Holky z větší dálky nepřijely
4. setkání po VŠ,
2. 6. 2015, Restaurace Astoria v Ostravě
Jako bych měl tušení, že tohle setkání, poslední před mou srdeční příhodou, by mohlo být mým posledním. Naštěstí vše relativně uspokojivě dopadlo a jak pevně věřím, příští týden, 21. 6. 2016, se opět v Astorii sejdeme
5. setkání po VŠ
- předvánoční,
3. 12. 2015, Restaurace Astoria v Ostravě
Po šesté (teprve) jsme se sešli, jako obvykle, v ostravské Astorii, abychom si povyprávěli, co, kdo, kde, kdy, zkrátka, co se událo od posledního setkání. Vlastně poprvé jsme seděli venku, což se nemohlo neprojevit i na kvalitě fotografií
6. setkání po VŠ
- 21. 6. 2016, Restaurace Astoria v Ostravě
Mé milé kamarádky, pro Vás, kterým náhodou nepůjde spustit video přímo z alba na Rajčeti, kam vede předchozí odkaz, připojuji ještě jeden, vedoucí k mému kanálu na Youtube. Moc mne, prosím, nebijte za tento neumělý pokus, myslím si však, že na poprvé nevyšel až tak špatně??
6. setkání spolužáků M--VV v ostravské Astorii, 21. 6. 2016
Letošní adventní setkání proběhlo ve velmi příjemném komorním duchu. Jediným nedostatkem bylo, že jsem si zapomněl doma fotoaparát. Naštěstí nezapomněla Helenka, takže se s laskavostí sobě vlastní ujala role zdokumentovat nás čtyři, kteří jsme se sešli. Samozřejmě jsme semleli, co se dalo i co se nedalo. Škoda, že nepřijela Milena z Těšína a Jiřinka:
7. setkání po VŠ - adventní, Restaurace Astoria v Ostravě - 1. prosince 2016