Tuto část webu věnuji setkání všech spolužáků, s nimiž jsem kdy navštěvoval jakoukoliv školu. Především setkání spolužáků po absolvování Základní školy, Jedenáctileté střední školy a nakonec i školy vysoké.

Před závorku vytýkám, že to v drtivé většině byla setkání milá, přinášející nejen vzpomínky na doby prožité společně, doby, kdy jsme neměli jiné povinnosti, než se učit. Doby, kdy jsme mimo přípravu na pozdější život mohli vyvádět různá alotria. Rád bych zmínil na tomto místě alespoň pár kamarádů z různých typů škol, na setkání s nimiž se vždy těším obzvláště. Je zcela přirozené, že jak šel čas, zanechal na každém z nás stopy svého působení, nicméně věřím, že všichni máme uloženy ve vědomí podobu každého spolužáka z okamžiku, kdy jsme se viděli naposledy před ukončení školy. Alespoň já ano.

Na tomto místě nemohu nevzpomenout pár svých spolužáků, kteří v příslušné době byli mému srdci nejbližší, aniž bych jakkoliv kohokoliv chtěl upozaďovat, poněvadž nebylo žádného, k němuž bych cítil nechuť, nevoli, natož nenávist.

 

Ze Základní školy chci jmenovat Ivana Malotu a Miloše Šindlera ze Salmy a Hranečníku, s nimiž mne spojovala řada zájmů a prožitků. Z děvčat Jana Tobiášová, něžná blondýnka a Jitka Cieslarová, s níž jsem vystupoval v divadelních hrách, které s námi secvičovala s péčí nezměrnou paní učitelka Antonie Hrdličková. Obě dívky byly mé dětské lásky, každá jinak a v jiný okamžik. Dále chci zmínit Věru Wankowiczovou z Trnkovce, která ve mně vždy vzbuzovala úctu a pocit klidného přístavu.

 

Na střední škole jsem měl řadu kamarádů a kamarádek, s nimiž mne spojoval společný středoškolský osud, nazírání na kantory i společně vyváděná alotria. Z chlapců nemohu nezmínit Ivana Malotu, Jiřího Foltáka ze Šenova, který zůstal mým kamarádem dodnes, Dušana Tognera, se kterým jsme tvořili dvojici slavných Svatých neviňátek, Petra Ohnheissera z Radvanic, řečeného Ťop, s nímž jsme se znali již z místa bydliště. Také Tondu Satolu, ale také Milana Anděla, Vladimíra Hrabovského a Jirku Sivého, kteří na nás již shlíží s výšin nebeských. Z děvčat musím jmenovat alespoň Magdu Lazarovou, Hanu Čimburovou, Zdenku Siudovou, Jarku Jakoubkovou a Květu Rattmannovou, jež již rovněž není mezi námi. Vynechat nemohu hlavně Irenu Hološovou, mou hlavní tanečnici z tanečních, Žofii Blonskou, Jarmilu Šlosarčíkovou z Trnkovce, či Margitu Václavíkovou.

 

Na škole vysoké jsem tak velký výběr možností lidí mi blízkých neměl, protože ve studijní skupině nás bylo málo a společných chvil s ostatními skupinami bylo pomálu. Dívky byly všechny velmi milé, příjemné a je těžké vyzvednout kteroukoliv. Přesto mezi ty, které mi byly zvláště milé, nemohu nezařadit Helenku Pavlíkovou a Jiřinku Makovou, dívky, z nichž na mne dýchala něžná ženskost. Z kluků pak Jiřího Grossmanna, Zdenka Eppingera, Tomáše  Mokroše a Vlastimila Březinu, přičemž poslední dva jmenovaní se mnou trávili i těžké dny vojenské základní služby.

Dosti však řečnění a rozplývání se v citech z minulosti, neb tento web je především vzpomínkově fotografický. V následujím budu uvádět odkazy na setkání spolužáků, tak jak šla v čase.

 

 

Setkání spolužáků ze Základní osmileté školy, Ostrava Radvanice, část Trnkovec

Pravidelná, ani nepravidelná setkání vlastně nebyla. Když jsem se zabýval myšlenkama na to, proč, nepřišel jsem na nic jiného, než že nebyla žádná osobnost, která by byla vůdčí a organizační silou, jež by tato setkání organizovala. Nezanedbatelná je i skutečnost, že jsme byli ještě příliš dětští na to, abychom si uvědomili smysl takových setkání a také jsme byli většinou v jiném podnětném prostředí, plném kamarádů, navíc naše mysli byly plny myšlenek na uplatnění ve studiu střední školy. Takže, ač téměř s podivem, musím konstatovat, že oficiální setkání, mimochodem mnou zorganizované, se uskutečnilo až po padesáti pěti letech od ukončení školy.

 Setkání spolužáků ze Základní osmileté školy, Ostrava Radvanice, část Trnkovec

 

 

Setkání spolužáků z Jedenáctileté střední školy, Havířov

Po absolvování maturitní zkoušky jsme se v následujících patnácti letech nesešli. Vysvětluji si to tak, že jsme se museli soustředit na vesměs náročnou vysokoškolskou, popřípadě pomaturitní specializační přípravu, vedoucí k následnému uplatnění v životě. V dalších letech jsme byli plně vytíženi prvními roky v zaměstnání, získávání praktických vědomostí a dovedností, abychom dosáhli postavení, které by nám zabezpečovalo pracovní vývoj. Nezanedbatelná jistě nebyla ani rodinná stránka; většina z nás vstoupila do posvátného stavu manželského a pořídila si i potomky, jež bylo potřeba zabezpečit po všech stránkách. Řada z nás rovněž absolvovala základní vojenskou službu v útvarech ČSLA.

 

V důsledku uvedených skutečností se omezený počet spolužáků sešel následující rok po maturitě na školním nádvoří, prošel školu i do třídy se podíval, nedošlo však k žádné oficiální sešlosti. Záměr byl sejít se v restauraci Lučina, ale k ničemu nedošlo.

Ke druhému setkání po maturitě mělo  dojít 1. června 1970 v myslivecké hájence v Šenově. Vše zhatil požár hájenky, takže ani tentokrát jsme se nesešli.

 

A tak se stalo, že poprvé jsme se vlastně organizovaně sešli až v roce 1975, to jest po 15 letech od maturity. K setkání došlo 6. června 1975 v Žermanicích a organizačně vše připravila Máša Durčáková. Osobně jsem se, již nepamatuji, z jakého důvodu, tohoto setkání nezúčastnil.

 3. setkání po MZ, 6. 6. 1975, Žermanice

 

Ke čtvrtému setkání spolužáků došlo 24. května 1980 v Chatě mysliveckého spolku ve Václavovicích. Snad i díky skutečnosti, že se jednalo o setkání po dvaceti letech od MZ, sešlo se dost spolužáků, včetně šesti učitelů.

 4. setkání po MZ, 24. 5. 1980, myslivecká chata Václavovice

 

Po dalších pěti letech jsme se sešli v Šenově, v Restauraci "Na špici" dne 1. června 1985, tentokrát opět - bohužel - bez mé účasti. Jakkoliv jsem se snažil získat informace o místě a termínu setkání, nepodařilo se. Začalo pro mne období, kdy někdo rozšířil fámu, že jsem již na onom světě. Přitom jsem stále ještě bydlel v Havířově, i když jsem již pracoval v Karviné.

 5. setkání po MZ, 1. 6. 1985, Restaurace Na špici v Šenově

 

Koncem následující "pětiletky" v posloupnosti našich setkání došlo v naší společnosti k závažným vnitropolitickým událostem, jejichž důsledkem byla v průběhu následujících let uskutečněna změna našeho společenského zřízení. Zda tato změna vedla ke zlepšení života lidí v republice nebo jeho zhoršení, ponechám na úvaze každého čtenáře. Faktem ovšem je, že ve výročním roce "pětiletky" nedošlo k setkání spolužáků, takže uvidíme pouze pár vzpomínkových fotografií, zato počínaje rokem 2003 jsme zrušili "pětiletky" a počali jsme se scházet každoročně.

 6. setkání mělo být v Restauraci Lučina v Havířově, ale nebylo

 

Ani na sedmé setkání v havířovské Boršičance se mi nedostalo uvědomnění, natož pozvání, takže jsem se o něm dozvěděl až mnohem později z Nečasových fotografií. Nečas toto setkání nazval poradou, snad proto, že se koncem tohoto roku konalo ještě jedno?

 7. setkání po MZ, 11. 6. 2003, Restaurace Boršičanka v Havířově

 

Osmé setkání v pořadí, však první, při němž se "spojily" obě třídy za účelem společných srazů, což jsme od tohoto data začali praktikovat každoročně. Na setkání přišlo 18 spolužáků, což zase není až tak mnoho!! Zvláště, když mne opět nepozvali :-)

 8. setkání po MZ, 22. 11. 2003, Restaurace Permoník v Havířově

 

Následující setkání v letech 2004, 2005 a 2007 byly buď špatně domlouvány, nebo se z nějakého mi neznámého důvodu sešel vždy minimální počet spolužáků. Tím pádem setkání v příslušných letech uvedu pod jedním odkazem.

 9. - 15. setkání po MZ, roky 2003 - 2007 v různých podnicích Havířova

 

Po delší době nestability se sešlo více než tři spolužáci, i když to setkání "kulaté" nebylo. Zasedalo se v Restauraci Radost za kinem téhož jména. Jen je s podivem, že Jura nafotil jen čtyři fotky?

 16. setkání po MZ, 23. 5. 2008, Restaurace Radost v Havířově

 

Sedmnácté setkání bylo svým způsobem významné. Jednak to bylo poslední setkání beze mne a jednak Nečas nafotil obrovské množství fotografií, že jsem měl potíže vybrat ty nejlepší. V této době jsem totiž objevil server Spolužáci a tam Jurou zavedenou naši třídu. Vnikl jsem do ní a okamžitě mne Jura kontaktoval, takže mne vlastně "objevil" pro všechna naše další setkání.

 17. setkání po MZ, 22. 5. 2009, Pizzerie Allegro v Havířově

 

Po mnoha letech se dostávám na setkání spolužáků. Stručně jsem situaci, jak k tomu došlo, zmínil v minulém příspěvku. Legrační na věci je, že v této Pizzerii Allegro se setkávali vícekrát, zatímco já v pohodě žil přes ulici naproti. Faktem je, že se tím obnovilo naše kamarádství s Jurou a od onoho památného podzimu se navštěvujeme v podstatě pravidelně a současně společně řídíme i provoz nástěnky ve třídě na serveru Spolužáci.cz

 18. setkání po MZ, 29. 10. 2009, Pizzerie Allegro v Havířově

 

Třetí setkání tento rok (laskavý čtenář si jistě povšimne, že jak plyne čas, frekvence našich setkání se zvyšuje :-)). Toto setkání bylo úzce zaměřeno jako příprava na následující, 20. setkání - 50 let po maturitě. Bylo tudíž potřeba přijmout opatření, abychom významné výročí mohli oslavit jaksepatří a důstojně. Také jsme si určili, kdo, co a jak zařídí, přičemž (jak jinak) vše v podstatě zůstalo na nás dvou, Nečasovi a mně

 19. setkání po MZ, 20. 11. 2009, Restaurace Varieté v KDPB v Havířově

 

Člověk míní a pánbůh mění :-))), viďte? V minulém odstavci jsem psal, že 20. setkání bude již jubilejní, leč, jak zříti vidno, pocítili jsme potřebu se ještě jednou před tou slávou sejít a to přímo na místě jejího konání

 20. setkání po MZ, 28. 1. 2010, Restaurace Šenovská bašta v Šenově

 

Padesát let po MZ, téměř na den přesně po mé zkoušce dospělosti (31. 5. 1960) jsme se ve značném počtu sešli v Restauraci Šenovská bašta. Se mnohými spolužáky jsem se celou tu dobu neviděl. Připravili jsme s Jurou velkolepou slavnost, doplněnou prezentací sestavenou z četných fotografií, převážně ze studentských let

 21. setkání, 50 let po MZ, 28. 5. 2010, restaurace Šenovská bašta v Šenově

 

Máte-li chuť podívat se řadu let proti proudu času, jak jsme vypadali a co jsme prováděli, můžete se podívat na prezentaci, kterou jsem pro tento účel připravil a na setkání ji všichni, mnozí se slzami v očích, shlédli:

 Prezentace ze setkání po 50 letech od MZ, 28. 5. 2010

 

Poslední setkání v roce 2010 se událo v Restauraci Vinamet v Havířově za účelem zhodnocení jubilejního setkání v Šenově. Tohoto setkání jsem se z nějakého důvodu nezúčastnil, takže alespoň fotky

 22. setkání, 50 let po MZ, 28. 11. 2010, Restaurace Vinamet v Havířově

 

Následující rok jsme se po "Hospodské anabázi" na naše doporučení sešli ve stylovém prostředí roubené chaloupky v Radvanicích, v místech, kde jsem prožil mnoho chvil ranného dětství. Setkání bylo významné i tím, že bylo poslední, jehož se zúčastnil Píďa, který se na vozíku nechal dopravit autem. Připadalo nám to, jako by se přišel rozloučit, neboť následující měsíc, asi pět dní po setkání, nás opustil. Píďa měl cukrovku a tudíž problém s nohama. Byl na tom již tak špatně, že musel lékaře uprosit, aby jej na setkání pustil. Naposledy jsem s ním mluvil po amputaci nohy a při další amputaci zemřel. Byli jsme kamarádovi, kterého jsme s Jurou často navštěvovali, na pohřbu, který se konal 6. 6. 2011 v městském krematoriu ve Slezské  Ostravě. Pochován je v rodinném hrobě na hřbitově v Bártovicích, kam za ním každý rok chodíme zapálit svíčku

 23. setkání po MZ, 27. 5. 2011, Hospůdka Lučina v Ostravě Radvanicích

 

V tomto předvánočním setkání jsme se sešli v Hostinci u Balona, naší staré oblíbené restaurace, abychom zhodnotili uplynulé setkání s Píďou, popřáli si krásné vánoce a rovněž mnoho zdraví do roku 2012. Vyjádřili jsme přesvědčení, že se příští rok v květnu uvidíme opět v dřevěnce v Radvanicích

 24. setkání po MZ, 12. 12. 2011, Hostinec u Balona v Havířově

 

Je mi nepochopitelné (zatím), že z tohoto setkání je jen jedna fotečka... Za další den vše objasněno.Situaci zachránil Jura, kterého jsem požádal o dodání chybějících obrázků. On totiž, jako nejpořádnější ze všech, je má pečlivě uschovány, kdežto já zřejmě tehdy neměl foťák ssebou :-))

 25. setkání po MZ, 29. 5. 2012, Hospůdka Lučina v Ostravě Radvanicích

 

 

Druhé setkání v roce 2012, tentokrát při příležitosti soukromé oslavy výročí VŘSR jsme uspořádali ve známé Restauraci Stolárna, kde jsme si mohli rozvěsit i lampiony

 26. setkání po MZ, 9. 11. 2012, Restaurace Stolárna v Havířově

 

 

První jarní setkání roku 2013 jsme udělali v pizzerii v Šenově, kousek od křižovatky (tento podnik již neexistuje). Docela dost se nás sešlo, bylo veselo, Ahmed si připravil veselé vystoupení a krmili jsme se pizzou :-))

 27. setkání po MZ, 31. 5. 2013, Pizzerie v Šenově

 

 

Opět jedno setkání, kterého jsem se, úmyslně, nezúčastnil. Velmi mi nevyhovovalo zakouřené prostředí restaurace. Přesto oslavit výročí VŘSR přišlo šest spolužáků

 28. setkání po MZ, 7. 11. 2013, Restaurace Stolárna v Havířově

 

 

Poprvé jsme se v Pizzerii u Maxe sešli opět v květnu, jak je již naším zvykem. A bylo nás docela dost, i když to žádné kulaté setkání nebylo A navíc přišli i ti, kdož se jinak ani neukáží... Však posuďte sami

 29. setkání po MZ, 30. 5. 2014, Pizzerie Max v Havířově

 

 

Ještě jednou jsme se v tomto roce sešli, opět u Maxe, abychom oslavili 97. výročí VŘSR a domluvili se na půlkulaté výročí, kdy budeme mít 55 let od maturity. Prozatímní domluva je na Restaurace Zámek v Havířově

 30. setkání po MZ, 30. 5. 2014, Pizzerie Max v Havířově

 

 

Ve velkém počtu jsme se dožili půlkulatého výročí. Kdo by to řekl, jak ten čas letí, viďte? Je to běžec s dlouhým krokem, jak kdysi zpíval jeden český zpěvák. Toto setkání je opět něčím výjimečné. Podařilo se nám najít Janu Pěčonkovou, která je na svém prvním setkání. Samozřejmě jsme ji příslušně vyzpovídali.

 31. setkání, 55 let po MZ, 30. 5. 2015, Hotel zámek v Havířově

 

Slyšte, jak jsem Vás vítal na zahájení půlkulatého výročí setkání po maturitě. Sešli jsme se v počtu velikém, abychom to, že jsme se  ve zdraví dožili, spolu oslavili, navíc abychom mezi sebou přivítali Janu Pěčonkovou, jež se ze všech předchozích setkání "ulila"

 Zahajovací řeč Dědova ze setkání po 55 letech od MZ, 30. 5. 2015

 

Tradiční již, oslavu výročí Velké říjnové revoluce, jsme uspořádali v nevelkém kroužku osmi vytrvalých příznivců ve stylovém prostředí starobylé havířovské Dřevěnce (pod restaurací U Balona). Kdo nepřišel, přišel o mnoho!!

 32. setkání po MZ, 7. 11. 2015, Dřevěnka v Havířově

 

Opět, již po 33. se setkáváme u Maxe v Havířově, abychom oslavili Mezinárodní den žen. Vesměs jsme si, hlavně ženy, pochvalovali, jak ten svátek byl pěkný a vůbec nám nevadí, že jej mnozí příslušníci havlistické pražské kavárny dehonestují tím, že jej nazývají komunistickým. Aniž by si prostudovali dějiny mezinárodního dělnického hnutí, kde by se  dozvěděli, čí to byl vlastně svátek a z jakého důvodu byl ustanoven

 33. setkání po MZ, 8. 3. 2016, Pizzerie Max v Havířově

 

Velmi se mi líbí, že se stále scházíme, i několikrát do roka. Sem tam někdo nepřijde, občas někoho sklátí zlá nemoc, nicméně po jejím odeznění stejně opět přijdeme mezi  spolužáky (já, Pepa, Hanka...). A tak jsme letošní rok opět navštívili Hotel Zámek, abychom se navzájem podělili o své radosti i starosti. Zvláštní na tomhle setkání bylo, že se nemluvilo příliš o nemocech, naopak jako příjemné osvěžení působilo vystoupení některých z nás s rýmovačkami ve slezském nářečí

 34. setkání po MZ, 20. 5. 2016, Hotel zámek v Havířově

 

Přesně rok tomu, co jsme zde byli naposledy, abychom si připomněli tradiční oslavu výročí Velké říjnové revoluce. Událost, jež v dějinách se stala a změnila je, odestáti se nemůže, jakkoliv by si to mnozí, včetně naší politické scény, přáli. Též pro tentokrát jsme se sešli v nevelkém počtu vytrvalých příznivců ve stylovém prostředí starobylé havířovské Dřevěnky (pod restaurací U Balona). Přišla nás dokonce pozdravit i naše bývalá profesorka chemie, paní Jindřiška Kučerová. Kdo nepřišel ani letos, přišel o mnoho!!

 35. setkání po MZ, 7. 11. 2016, Dřevěnka v Havířově

 

Po 36. jsme se sešli opět "U Maxe" (proto, aby se mohl zúčastnit i Ťop, který má problémy s chůzí). Bohužel však nakonec nepřišel - ke své škodě. Sešli jsme se, abychom alespoň v malém počtu zavzpomínali na kdysi tak oblíbené oslavy MDŽ. Ačkoliv nás přišlo jenom šest, dobře jsme se pobavili, zavzpomínali na dávné časy a zalitovali, že nepřišli ti, kteří zpravidla na setkání chodí:
 

 36. setkání po MZ, 8. 3. 2017, Pizzerie Max v Havířově

 

Bez jednoho roku 10 let jsme se po třicáté sedmé sešli v Restauraci Radost za stejnojmenným kinem v Havířově. Toho také využil náš dvorní fotograf Jura, aby pořídil téměř časosběrný dokument z fotografií v letech 2008 a 2017 (viz foto v albu). Pozoruhodné bylo, že se nás sešlo poměrně dost, i když po pravdě řečeno, scházíme se  stále jedni a ti samí...

 37. setkání po MZ, 26. 5. 2017, Restaurace Radost v Havířově

 

 

Správně by v těchto místech mělo být setkání v pořadí 38., ale toto jsme de fakto uskutečnili počátkem školního roku 2017, kdy jsme se sešli kvůli fotografování na schodech a lze je vidět zde:

2017 - Kterak jsme vzpomínali na zahájení školního roku na JSŠ v Havířově před 60 lety - 1. září

Takže v následujícím setkání jsme se jako již tradičně sešli v malém počtu k uctění památky 100. výročí VŘSR v havířovské dřevěnce, jež se stává takřka naší mateřskou základnou pro tato malá setkání. Ač nás bylo, jako obvykle, jen sedm, bavili jsme se velmi dobře a zhodnotili jsme jak význam událostí, které hýbaly světem před sto léty, stejně jako význam letošních parlamentních voleb, které byly mnoha medii označovány jako přelomové.

Na toto setkání přijel Pepa Grygar v obstarožním Trabantu, který jsme ovšem po skončení museli roztlačit, neb jeho zesláblá baterie nestačila protočit vychladlým motorem plechového miláčka:

   39. setkání po MZ, 7. 11. 2017, Restaurace Dřevěnka v Havířově

 

Ačkoliv se nerad opakuji (třeba i to je příznak postupujícího předstáří; stáří ještě, doufám, nepřišlo?), připomenu, že v některém z předchozích doprovodných textů jsem se zmínil o skutečnosti, že jak léta běží, frekvence našich setkání se zvyšuje. Scházíme se v různých restauračních podnicích, možno-li poblíž míst našich bydlišť a v současné době se scházíme dvakrát až třikrát do roka, protože se bojíme roční přestávky, že bychom se potom hůře viděli, slyšeli a hůř poznávali. Neřku-li, že by taky někdo nemusel přijít vůbec!! Bývá nás tak mezi pěti až dvanácti (někdy více) ze  dvou tříd, ale ne vždy. Do kouta zatím ještě neodkládáme hole a chodítka. Podáme si ruce, obejmeme se, políbíme se. Popovídáme o operacích, které jsme museli absolvovat i pádech, které jsme přežili. Sdělíme si aktuální počet vnoučat a pravnoučat. A také vyslechneme zprávy o těch, co se již dostavit nemohli. A přece se tam na své kamarády vždycky těším. Proto na naše setkání rád a s chutí chodím a jak to jen bude možné, budu chodit nadále. Již teď se těším na příští, jež je předběžně domluveno na podzim, jako obyčejně, k uctění památky VŘSR :-))).

Pro pořádek musím zdůraznit, že všechny zde pověšené fotografie nejsou jen moje. U některých setkání jsem, jak jsem již výše podotkl, nebyl a při některých setkáních jsem ssebou neměl fotoaparát. Ten, kdo jej měl vždy, je Jura Folták, jemuž tímto děkuji za poskytnutí jeho obrázků. Bez nich by moje "fotokronika" nebyla úplná.

Leč dostávám se k poslednímu oddílu setkávání spolužáků, spíše spolužákyň a to ze školy vysoké. Ve studijní skupině byla totiž převaha děvčat, i když v celém ročníku chlapci byli, byť většina z nás z různých důvodů neuspěla ve studiu na předchozích vysokých školách.

 

 

Setkání spolužáků ze studijní skupiny M - VV, Pedagogické fakulty v Ostravě

dnes bychom řekli Fakulty umění Ostravské university

 

S podivem musím konstatovat, že ačkoliv jsme absolvovali v roce 1965, poprvé jsme se sešli až v roce 2012, po mnoha a mnoha letech. O to více s podivem, neb jsme spolu prožili ve velmi malém počtu mnoho příjemných okamžiků během vysokoškolského studia. Zřejmě jsme byli natolik ponořeni do vzdělávání a výchovy dětí a mládeže na různých typech českých škol, včetně výchovy potomků vlastních, že na scházení se se času nedostávalo. Je  to škoda, protože tyto roky se již nikdy nedají vrátit zpět. O řadě akcí, které jsme spolu  absolvovali během studia, vypovídají obrázky, které jsem zpracoval na jiném místě.

 

Jak již praví nadpis alba, sešli jsme se po prvé v Restauraci Astoria na starobylém Masarykově, původně Hlavním náměstí v Ostravě a, to jsem tehdy netušil, setkáváme se tam každoročně. Měli jsme si co povídat. Však jsme se tolik desetiletí neviděli.

 1. setkání po VŠ, 8. 6. 2012, Restaurace Astoria v Ostravě

 

Po roce, skoro na den, se scházíme opět v ostravské Astorii. Ačkoliv nás je již méně, máme si stále o čem povídat

 2. setkání po VŠ, 6. 6. 2013, Restaurace Astoria v Ostravě

 

 

V pořadí třetí setkání, opět v ostravské Astorii, ve stejném složení, jako vloni

 3. setkání po VŠ, 3. 6. 2014, Restaurace Astoria v Ostravě

 

 

Tentokrát se nás sešlo jen pět. Holky z větší dálky nepřijely

 4. setkání po VŠ, 2. 6. 2015, Restaurace Astoria v Ostravě

 

 

Jako bych měl tušení, že tohle setkání, poslední před mou srdeční příhodou, by mohlo být mým posledním. Naštěstí vše relativně uspokojivě dopadlo a jak pevně věřím, příští týden, 21. 6. 2016, se opět v Astorii sejdeme

 5. setkání po VŠ - předvánoční, 3. 12. 2015, Restaurace Astoria v Ostravě

 

Po šesté (teprve) jsme se sešli, jako obvykle, v ostravské Astorii, abychom si povyprávěli, co, kdo, kde, kdy, zkrátka, co se událo od posledního setkání. Vlastně poprvé jsme seděli venku, což se nemohlo neprojevit i na kvalitě fotografií

 6. setkání po VŠ - 21. 6. 2016, Restaurace Astoria v Ostravě

 

Mé milé kamarádky, pro Vás, kterým náhodou nepůjde spustit video přímo z alba na Rajčeti, kam vede předchozí odkaz, připojuji ještě jeden, vedoucí k mému kanálu na Youtube. Moc mne, prosím, nebijte za tento neumělý pokus, myslím si však, že na poprvé nevyšel až tak špatně??

 6. setkání spolužáků M--VV v ostravské Astorii, 21. 6. 2016

 

Letošní adventní setkání proběhlo ve velmi příjemném komorním duchu. Jediným nedostatkem bylo, že jsem si zapomněl doma fotoaparát. Naštěstí nezapomněla Helenka, takže se s laskavostí sobě vlastní ujala role zdokumentovat nás čtyři, kteří jsme se sešli. Samozřejmě jsme semleli, co se dalo i co se nedalo. Škoda, že nepřijela Milena z Těšína a Jiřinka:

 7. setkání po VŠ - adventní, Restaurace Astoria v Ostravě - 1. prosince 2016