Umělá inteligence (artificial intelligence) je obor informatiky, zabývající se tvorbou strojů a zařízení řešících komplexní úlohy například z oblastí logistiky, robotiky, zpracování přirozeného jazyka, umění, rozpoznávání či zpracování velkých objemů dat.

Pomocí matematiky a logiky počítačový systém simuluje způsob, jakým se lidé učí z nových informací a rozhodují se. Počítačový systém s umělou inteligencí vytváří předpovědi nebo provádí akce na základě vzorů ve stávajících datech a dokáže se učit z vlastních chyb a tím zvyšovat svou přesnost.

Typy umělé inteligence

- Omezená umělá inteligence (omezená AI)

- Omezená umělá inteligence (někdy označovaná jako slabá AI) označuje schopnost počítačového systému provádět úzce definovaný úkol lépe než člověk. Představuje nejvyšší úroveň vývoje AI, kterého  lidstvo zatím dosáhlo

- Obecná umělá inteligence (obecná AI)

- Obecná umělá inteligence (někdy označovaná jako silná AI nebo AI na úrovni člověka) označuje schopnost počítačového systému překonávat lidi v jakýchkoli intelektuálních úkolech. Tento typ AI můžeme vidět ve filmech, ve kterých roboti mají vědomé myšlení a jednají na základě vlastních motivů.

Teoreticky by počítačový systém, který by dosáhl obecné AI, byl schopný řešit velmi složité problémy, uplatňovat úsudek v nejasných situacích a při uvažování využívat předchozí znalosti. Byl by schopný tvořivosti a představivosti srovnatelné s člověkem a dokázal by řešit mnohem širší rozsah úkolů než omezená AI.

- Umělá superinteligence (ASI)

Počítačový systém, který by dosáhl umělé superinteligence, by byl schopný překonat lidi téměř ve všech oblastech, včetně vědecké tvořivosti, všeobecných znalostí a sociálních dovedností. Pojem umělá inteligence (AI) představuje budoucnost informatiky, byznysu i každodenního života. Neustále se rozšiřuje do více a více oborů. Ačkoli se to tak může nyní jevit, není myšlenka AI žádnou novinkou. Počátky lze nalézt již v teoriích antických filosofů, kteří se snažili objevit podstatu lidské mysli. Historie umělé inteligence, tak jak ji známe dnes, se začala psát až v první polovině 20. století, kdy již existovaly programovatelné stroje a první počítače.

Turingův test

V roce 1950 již byla umělá inteligence předmětem zkoumání mnoha laboratoří po celém světě. V téže době Alan Turing představil svůj test a položil tak základ pro teorii strojového učení. Účelem tohoto testu bylo a dodnes je, zjistit, zda lze zkoumaný stroj, program nebo umělou inteligenci skutečně pokládat za inteligentní Standardní podoba Turingova testu – osoba C má za úkol rozlišit, kdo z A a B je člověk a kdo je stroj napodobující člověka.

Test zpravidla probíhá ve dvou oddělených místnostech. V jedné z nich se nachází počítač (subjekt A) spolu s člověkem B a ve druhé další člověk (testující C), jehož úkolem je   rozpoznat, zda probíhající konverzaci vede s člověkem, nebo se strojem. Testující tak postupně pokládá sérii otázek, jež jsou náhodně kladeny počítači a člověku ve druhé místnosti.
Pokud testující osoba nerozpozná, rozdíl mezi odpověďmi stroje a člověka, je daný počítač, případně software nebo AI vyhodnocen jako inteligentní. Turingův test ani zdaleka nezkoumá všechny aspekty, jimiž by umělá inteligence měla oplývat, i tak ovšem dodnes patří mezi tradiční metodiku.

Vývoj umělé inteligence

Mezi první produkty umělé inteligence patří počítač Arthura Samuela z roku 1952, který dokázal simulovat průběh deskové hry Dáma. V roce 1954 umělá inteligence od IBM zaznamenala první úspěchy v oblasti překladu jazyků, kdy zvládla vybrané fráze a slova překládat z angličtiny do ruštiny. O dva roky později (1956) se pak začalo používat oficiální označení umělá inteligence.

Roku 1959 Arthur Samuel přidal také frázi strojové učení, které využití AI konkretizovalo na automatické pochopení dat a utváření algoritmů, jež se učením samostatně zdokonalují. Dalším významným milníkem je první virtuální asistent ELIZA z roku 1966 a první humanoidní robot z Japonska, představený v roce 1970. Wabot-1 dokázal prostřednictvím senzorů samostatně manipulovat s předměty či vést konverzaci s lidmi.

V sedmdesátých letech (konkrétně 1972) se AI dostalo také do světa medicíny, v němž figuruje, stejně jako v oblasti překladů, dodnes. Až doposud se výzkumy kolem umělé inteligence, mimo jazyk, zabývaly zejména řešením složitějších algebraických problémů nebo prokazováním a simulováním matematických vět. Jednalo se tedy především o laboratorní využití, jež mělo od dnešního použití AI poměrně daleko. I proto po popsaném „zlatém věku“, probíhajícím v 50. – 70. letech 20. století, následoval útlum zapříčiněný nedostatkem finančních i technických prostředků.

Chatboti AI a porážka mistra světa v šachách

V polovině devadesátých let byl představen chatbot A.L.I.C.E, inspirovaný virtuální asistentkou ELIZOU. Oproti své předchůdkyni ovšem již při své činnosti využíval sběr dat a samostatně se tak zlepšoval v komunikaci v přirozeném jazyce. Roku 1997 zaznamenalo obrovský úspěch IBM a „Deep Blue“, počítač, který zvládl v šachách porazit ruského mistra Kasparova.
Na konci 20. století se do historie umělé inteligence zapsala také japonská korporace Sony. V roce 1999 uvedla domácího mazlíčka AIBO, který uměl reagovat na více než sto hlasových příkazů.

Virtuální asistentky aneb umělá inteligence v kapse

Druhá dekáda 20. století zaznamenala nástup virtuálních asistentů a historie umělé inteligence se tak posouvá téměř do současnosti. Rok 2011 je rovněž spojený se zvyšujícím se zájmem o takzvaná big data. Respektive jejich analýzu, jež slouží pro předvídání uživatelského chování a utváření marketingových strategií.

Pokroku se dočkalo také strojové učení a světlo světa spatřila jablečná asistentka Siri. V roce 2014 se k Siri přidala také Cortana ze stáje Microsoftu a Alexa od Amazonu. V roce 2012 zase vědci z Google laboratoří vybudovali neuronovou síť, která zvládla rozpoznat (vyhledat) obrázky koček. Současně zavedli Google Assistenta.Tento úkol přitom umělá inteligence vykonává, aniž by jí předtím bylo řečeno, jak kočka vypadá.

Umělá inteligence a její praktické využití

Umělá inteligence je postavena na datech. Na skutečně velkém množství dat. Obecně proto platí, že čím více dat bude mít k dispozici, tím bude její funkcionalita, a s tím i využití lepší a efektivnější. Osobní údaje, informace o prodejích nebo chování zákazníků se proto staly cenným zbožím, po kterém prahnou nejen nadnárodní společnosti, ale i zmíněné menší a střední podniky.

• předvídání vývoje akcií,
• převodu textu na řeč,
• rozpoznávání znaků,
• automatického rozpoznávání tváří (například pro odemčení telefonu),
• cíleného marketingu,
• stanovování vhodné výše cen,
• třídění pošty (rozpoznání SPAMU),
• předvídání poruch stroje,
• digitalizace firemních dokumentů (nástroj digitalizace firem),
• vytváření elektronických učebnic.

Novinky a trendy

Trendy AI v roce 2022 plynule navazují na předešlý rok, který se nesl ve znamení:

• integrace chatbotů do zákaznické péče či komunikace s klienty,
• autonomních aut,
• omezení plýtvání jídlem,
• efektivní analýzy dat,
• práce s big data,
• snižování času a množství dat potřebných pro učení.

Trendy pro 2022 a dále předpovídají další pokrok v oblasti autonomní dopravy a autonomních systémů, které již pro svou činnost nebudou potřebovat lidskou asistenci.

Další trendy po roce 2022

• Donášková služba realizovaná prostřednictvím dronů s umělou inteligencí.
• Dovoz jídla, přeprava zboží i pošty.
• Podpora elektronických spotřebičů
• Vyhodnocování dat
• Využití chatbotů v technické podpoře
• Převzetí opakovaných činností
• Využití v umění

Umělá inteligence - historie a trendy

Využití AI v umění výtvarném

Princip využití AI ve výtvarném umění znamená, že algoritmy interpretují zadaná nebo posbíraná data, po svém je interpretují a generují nová umělecká díla poučená možnou vizuální zkušeností. AI je schopna vytvořit mistrovská plátna renesančních malířů, avantgardních umělců, případně vytvořit na základě definovaných algoritmů a matematických vzorců díla zcela nová.

Důslednost a preciznost algoritmu vytváří častokrát díla, která by mohla být považována za vrcholná.

Typická je tvorba fraktálů pomocí různých programových struktur a dalších prostředků k tvorbě výtvarných děl na základě definovaných dat a vlastního učení se algoritmů.

Jedná se vůbec o umění?

Téma umění generovaného umělou inteligencí si sebou nese řadu otázek a kontroverzí. Základní otázka zní, kdo je vůbec autorem díla? Stroj nebo člověk? A dají se vůbec tyto obrazy klasifikovat jako plnohodnotné umění? To nás opět přivádí k základní otázce rezonující celým dvacátým stoletím a to, co je vůbec umění a jaká je jeho obchodní role a strategie. Tvůrci argumentují tím, že i hudba přijala počítač, proč se to tedy nemůže stát i ve výtvarném umění? Za programováním počítačů sice stále stojí člověk, ale systémy jsou schopny se učit a následně učinit vlastní tvůrčí rozhodnutí, tudíž je zde vklad lidského cítění a inspirace spíše sporný.

Autorský zákon si s použitím umělé inteligence k výrobě uměleckého díla zatím láme hlavu. Jak píše advokát Ondřej Vykoukal v magazínu Marwick – autorský zákon sice nevylučuje použití softwaru coby nástroje pro výrobu díla, ovšem předpokládá, že ho ovládá člověk. Jenomže umělá inteligence tvoří sama.

Různé země se k tomuto zapeklitému právnímu problému postavily v zásadě dvěma způsoby. Například Úřad pro autorská práva ve Spojených státech originální autorské dílo zaregistruje jen pokud je vytvořil člověk. Naproti tomu například ve Spojeném království je autorem osoba, která „provedla opatření pro vytvoření díla“. Což však může znamenat pouze to, že stiskla jedno tlačítko.

Příklady některých aplikací pro chytrý mobil, potažmo desktop:

- Aplikace Dream by WOMBO pro smartphone

- Aplikace Dream by WOMBO pro Desktop

- Aplikace STARRYAI pro smartphone

- Aplikace STARRYAI pro Desktop

Podstata vytváření obrazů spočívá v jednoduchém triku:

Vytváříme umění tím, že popíšeme, co chcete vidět, a umělá inteligence přemění naše slova v umění.

 Některé pokusy o využití AI pomocí aplikací v PC a smartphonu