Husy mají poměrně vysoký zobák ukončený nehtem, který kryje celou plochu konce zobáku. Běháky jsou pokryty štítky tvaru šestiúhelníků a jsou poměrně vysoké a silné. Husy jsou býložravci; vedou denní způsob života. Proces domestikace není přesně znám. Usuzuje se, že ve střední a severní Evropě se husa domácí odchovala z husy velké, v jižní Evropě a severní Africe z divoké husy nilské a v Číně a Japonsku z divoké husy labutí.
 

Přehled hus podle užitku

Brojlerový typ

Když se řekne brojler, všem se jistě vybaví kuře. K dnešnímu dni se ale brojleři rozšířili do říše všech užitkových zvířat. Takže máme brojlerové králíky, krůty, kachny a samozřejmě i husy. I pro husí brojlery je charakteristický rychlý růst. Na váš pekáč mohou jít už po 8. týdnech růstu. Jejich váha dosahuje hodnot kolem 4,5 kg. Tomuto typu přísluší i malá spotřeba krmiva na přírůstek váhy, a to přibližně 2,3 kg krmiva na 1 kg přírůstku na váze.
 

Masný typ

Příslušnice této skupiny na svém těle nesou větší podíl masité svaloviny než ostatní typy hus. Navíc na nich naleznete výtečné husí sádlo. Dosahují vyšší jateční váhy než brojleři. V 16. týdnu váží okolo 5,5 kg. Vykrmit tento typ hus si žádá větší finanční náklady. A tak na 1 kg přírůstku husa spotřebuje 4 - 5 kg krmiva. Proto se tyto husičky vysílají na pastvu, čímž se snižují náklady na výkrm.
 

Játrový typ

Husičky speciálně utvořené pro labužníky a mlsné jazýčky, které touží po vynikajících husích paštikách. Při růstu těchto hus se mnoho sádla ukládá do jejich jater, čímž se zvláčňují a na talíři se vám pak ocitá vyložená slast. Sádlo zároveň játra za života hus vytěžuje, čímž se játra zvětšují. U 7kg husy tak naleznete až kilová játra.

Přehled hus podle plemen

Husa domácí - Anser anser f. domestica - je po holubu domácím nejstarší domestikovaný pták v Evropě. Její kmenovou formou je husa velká. Je vyobrazena na egyptských malbách již z 3. tisícíletí př. Kristem. Střediskem domestikace husy domácí byla pravděpodobně jihovýchodní Evropa, zvláště oblast staré řecké kultury, nebo Přední Asie. Husa jako domácí pták byla známa Řekům v době Homérově, tj. v 8. století př. Kristem. Všechny indoevropské národy při osídlování Evropy ji již znaly. Rozšíření husy domácí do tehdy známého světa je dílem především Římanů. Podněty, které vedly k její domestikaci, nejsou přesně známy. Určitý význam měly nepochybně náboženské otázky, kdežto hospodářské hledisko se asi uplatnilo teprve později. K její domestikaci přispěly skutečnosti, že housata husy velké snadno přilnou k člověku, v zajetí přijímají ochotně potravu a již v prvním pokolení ztrácejí divokost. Vedou denní způsob života podobně jako člověk, pasou se většinou na souši a mají vysoce vyvinutý pud pospolitosti jak mezi příslušníky svého druhu, tak i s jinými zvířaty.

- Česká husa domácí patří mezi původní plemena hus vzniklých domestikací husy divoké na území Čech a Moravy, díky tomuto aspektu je výborně přizpůsobená klimatickým podmínkám našeho kontinentu. Patří mezi naše národní plemena a její chov je soustředěn převážně v drobnochovech. Není vhodná pro velkochovy jako čisté plemeno, pouze se používá pro křížení na zlepšení kvality peří a dosažení kratšího tělesného rámce pro brojlerové typy hus. Je to husa menšího tělesného rámce, s kratším silným trupem a kratšími růžovými až červenými běháky. Česká husa spadá mezi masná plemena a velmi ceněné je i její peří. Díky zvláštní konstrukci jednotlivých pírek a vysokému podílu prachového peří je její peří kvalitní, jemné a v teplotní kvalitě nemá konkurenci. Využívá se k výrobě spacích pytlů a zimních bund. Maso má vynikající kvalitu a vysokou jatečnou výtěžnost. V polovině 19. století se ročně exportovalo více než 50 tisíc vykrmených hus do Bavorska, více než tisíc tun peří do Německa, Francie, Švýcarska nebo Holandska a 100 tun vajec do Německa či Belgie. Kvalitou masa a jatečnou výtěžností předčí i masné hybridy. Ve snášce mívá kolem 10-20 vajec o hmotnosti 120 g. Husy dosahují hmotnosti kolem 4,5 kg, houseři až 6,5 kg. Plemeno je méně sádelné oproti jiným plemenům hus. Je dlouhověká, dožívá se až 15 let.

- Landéská husa domácí je plemeno husy domácí pocházející z Jižní Ameriky. Jedná se o větší vyšlechtěný druh, který má zpravidla šedé zbarvení. Husa dosahuje váhy 5,5 až 5,5 kg, houser 6,5 až 7,5 kg. Tyto husy přezimují venku a nepotřebují žádný přístřešek ani ve velkých mrazech, jen při teplotách okolo −20 °C se doporučuje přístřeší se slámou, kde se mohou před nepříznivým počasím skrýt. Obvyklou jejich denní činnosti je spásání trávy. Lidé je používají k chovu a aby lépe rostly, krmení je obohaceno o obilí, řepu, šrot nebo chleba. Husy jsou chovány ve skupinkách, v poměru 2–3 husy na jednoho housera. Husa landeská začíná snášet vejce během února, v závislosti na počasí, asi 14 dní po páření. Sedět na hnízdě začíná ke konci snášky – ponechává se jí 13–15 vajec a zbytek vajec se odebírá a vkládá do líhně. Vejce jsou snesena obden a snůšku tvoří asi 24 vajec. Jejich váhá se pohybuje okolo 120 gramů. V mrazech se musí vejce sbírat a skladovat s denním otáčením. Housata se líhnou zhruba za 30 dní. Husa si je sama vodí a houser je chrání. Husa landeská se dožívá 12–15 let.
 

- Pomořanská husa domácí je plemeno husy, které má zpravidla šedobílé zbarvení, ale chová se ve třech barevných variantách – husa pomořanská bílá, husa pomořanská šedá a husa pomořanská strakatá, z nichž nejčastěji je chovaná poslední zmíněná, tedy strakatá. Tyto husy jsou většího tělesného rázu; samice dosahuje váhy asi 6,5 kg, samec 7,5–8 kg, a chovají se na maso nebo na výstavy. Toto plemeno je chováno ve skupinkách, v poměru 2–3 husy na jednoho housera.Husa začíná snášet vejce 14 dní po páření a celkem snůška obsahuje 20–24 vajec, na které nasedá. Váha jednoho vejce se pohybuje okolo 120 gramů. Housata se líhnou asi za 30 dní a brzy se pasou. Přikrmují se šrotem a obilím. Housata rychle rostou a ta, jež se vylíhla v dubnu, dosáhnou v už srpnu nebo nejpozději v září – tedy za čtyři až pět měsíců – váhy dospělého kusu.
 

Husa čínská - Anser cygnoides f. domestica - je domestikovanou formou husy labutí, která žije divoce v jižnější části Sibiře, Mandžuska a přilehlých krajin. Svým vzhledem připomíná labuť. Domestikačním střediskem husy čínské je asi Čína, kde byla chována již před více jak 3000 lety. Odtud se dostala do Indie a Japonska.

Husy čínské, stejně jako ostatní vodní drůbež, nepotřebují k životu bezpodmínečně vodní nádrž. Vodu ale potřebují kvůli koupání, které je důležité pro očistu ptáků a jejich dobrý zdravotní stav.Výsledkem absence jezírka jsou omlácené letky a špinaví nevzhlední ptáci, kteří se snaží koupat v jakékoliv kaluži, či hrnci s vodou. Pářit se budou i na souši, ale při hnízdění potřebují husy možnost vykoupat se, aby se v hnízdě udržovala správná vlhkost.

Čínské husy pocházejí z Asie, jsou jedny z nejelegantnějších a nejkrásnějších mezi husami vůbec. Cení se především jejich estetický přínos na dvorku. Domestikovány byly z husy labutí. Zřejmě i divoká husa labutí získala své jméno až po domestikaci a vyšlechtění do této podoby. Kde se vzal onen hrbol na zobákem, je pro mne záhadou. Husa labutí totiž tento hrbol nemá je v zásadě velmi podobná ostatním husám. Osobně mě napadá, zda tam někde v Asii opravdu nedošlo k nějakému záhadnému mezidruhovému křížení.

Čínské husy jsou neobyčejně "praktické". Ze všech hus jsou nejlepšími nosnicemi, velmi aktivní při hledání vlastní potravy (dobře se pasou) a mají netučné maso. Na rozdíl od většiny plemen je u nich velmi snadné v dospělosti určit pohlaví. Pokud máme dobrý chovný základ, získáme od jedné čínské husy dvakrát více housat než od ostatních hus. Husy snášejí od 40 do 100 vajec ročně. Tato výhoda je mnohdy zaplacena tím, že nejsou dobré matky, špatně inkubují (prakticky nesedí).
 

Husa (husice) nilská - Alopochen aegyptiacus byla zdomácněna Egypťany již asi 2500 let př. Kristem. Byla chována jako hlídač či domácí společník, ale také jako posvátný pták, zasvěcený bohyni Eset. S úpadkem egyptské kultury pozbyla významu. Snáší 5-12 vajec.

V Česku se začala objevovat v 70. letech 20. století. Pro svou nenáročnost a pěkný vzhled je husice nilská často chována v zoologických zahradách. I přesto, že jde o nepůvodní druh, který do naší fauny podle odborníků nepatří, asi těžko někdo zabrání jeho dalšímu šíření. Každopádně jde o velmi pěkné ptáky. Pokud stojí na břehu, tak nejde přehlédnout jejich dlouhé růžovofialové nohy. Husice nilská je o trochu menší než husa velká. V letu má výrazné bílé plochy v křídlech. Je šedohnědá s tmavě hnědou skvrnou kolem oka a má zelenou pásku v křídle. Samec i samice jsou stejně zbarveni.