V této části mého fotoblogu hodlám zveřejnit mé cesty na bicyklu, které jsem již ve věku seniorském absolvoval se svým věrným kamarádem Jurou Foltákem ze Šenova a částečně také s vnukem Janíčkem v době, kdy byl na prázdniny u nás v Dolní Lutyni.

 

Naše historicky prvá společná cyklojízda vedla z mého tehdejšího bydliště v  Dolní Lutyni přes Věřňovice kolem staré celnice ke stavbě polské dálnice, jejíž výstavbu jsme hodlali zkontrolovat. Dále polským příhraničím a přes Golkovice a Závadu nazpět. Cestou jsme poznali zajímavá místa, jako dřevěné kostely na polské straně

 Okružní cesta kolem EDĚ českopolským příhraničím - 1. dubna 2011

 

Naše putování vedlo od Jurova domu v Šenově kolem NHKG do Vratimova, podél Ostravice přes rozestavěnou část beskydské cyklostezky do Paskova, Řepiště, posléze přes les do Václavovic a kolem Šenovských rybníků nazpět. Tahle cesta byla pro mne značně obtížná. Měl jsem pocit, jako bych ji nemohl udýchat a z dnešního pohledu, kdy jsem již čtyři měsíce po infarktu, jednalo se zřejmě o předzvěst blížící se srdeční příhody, potažmo příhoda sama. Tehdy jsem tomu ovšem nevěnoval příslušnou pozornost.  Bohužel.

 Kolem Šenova, přes Vratimov, Řepiště, rozestavěnou cyklostezkou - 17. října 2011

 

 

Naše první cyklojízda k soutoku dvou slezských řek, Odry a Olše, vedla přes Starý Bohumín a hraniční, původně Jubilejní most císaře Františka Josefa. Součástí byly zastávky u polygonální stodoly v Dolní Lutyni, některé světské i sakrální památky ve Starém Bohumíně a cyklostezka kolem Odry na polské  straně, končící v polském Zabelkowě. Dalším přejezdem přes most jsme se dostali již snadno k soutoku obou řek.

 K soutoku dvou slezských řek, Odry a Olše - 2. června 2012

 

Na tuto průzkumnou cestu jsem se vydal sám, abych zjistil stav úseku od mostu přes Olši v Dětmarovicích do Věřňovic před záměrem vyjet na tento úsek s Honzíkem. Tato Cyklotrasa, mající číslo 6257, byla otevřena v tomto měsíci a vede z Chotěbuze přes Karvinou, Doubravu, Dětmarovice, Petrovice u Karviné, Dolní Lutyně, Bohumín až do polské Ratiboře. Trasa vede převážně kolem řek Olše a Odry.

 Průzkum nově otevřené cyklostezky č. 6257 - 31. května 2012

 

Ještě jednou jsem absolvoval v tomto roce tutéž trasu (k soutoku Odry a Olše), tentokrát s jiným spolujezdcem. Domluvil jsem se s dalším spolužákem, Pepou Grygarem, který je aktivní cyklista a má k bohumínsku zvláštní vztah.

 K soutoku dvou slezských řek, Odry a Olše - 21. června 2012

 

 

Záběry z putování na kolech s Honzíkem, který byl u nás v Dolní Lutyni na prázdninách. Obsahuje prozkoumání větší části nově otevřené cyklostezky č. 6257 a cest po Dolní Lutyni. Součástí byla zastávka u polygonální stodoly v Dolní Lutyni, pěchotní bunkry ze 2. světové války a most přes Olši ve Věřňovicích.

 Cyklotoulky s Honzíkem ptačí rezervací a po Dolní Lutyni - 2. - 4. července 2012

 

 

S dobrým úmyslem jsme se vydali prozkoumat část cyklostezky z Koukolné do Karviné. Již při odjezdu z domu jsem měl pocit, jakoby mé kolo nejelo, nýbrž plavalo. Nicméně jsme pokračovali. V Koukolné jsme zabočili z hlavní silnice ostře vpravo a mi se v prudké zatáčce a svahu na šotolině přední kolo smyklo, upadl jsem a ulomil se mi představec. Kolo bylo neovladatelné a my jsme se museli vrátit asi 5 km nazpět do DL. Potupně a pěšky!!

 Nezdařená do Darkova - 21. července 2012

 

Ačkoliv to je s podivem, podařilo se nám domluvit se: Jura, Pepa a moje maličkost, takže tentokrát jsme jeli tři. Vzal jsem auto s vozíkem, stavil se pro Juru v Šenově a zajeli k Pepovi do Hrabůvky, kde jsme auto zaparkovali na zahradě a po krátké chvíli vyjeli do krajiny Polanské Nivy a Poodří. Cesta nás vedla půvabnými místy, mnohdy až kýčovitě vyhlížejícími, jež na jaře oplývají miliony květů sněženek a medvědího česneku. V těsné blízkosti jsme míjeli četné vodní plochy rybníků Jistebnického rybářství, plných ryb, na nichž majestátně pluly labutě. Také zde jsem měl malou zdravotní kolizi, při níž jsem se ocitl na zemi, aniž bych o tom věděl.

 CHKO Polanská niva a Poodří - 24. července 2012

 

 

Dne 29. 4. 2013 jsme zahájili cyklosezónu prvním výjezdem. Putovali jsme z DL přes Nerad, Šunychl, Starý Bohumín, Antošovice, Pudlov, Skřečoň zpět do DL. Tato pohraniční oblast SM kraje je turisticky atraktivní Chráněnou krajinnou oblastí Meandry Odry, jíž prochází cyklostezka ze Starého Bohumína přes Chalupki a končící v Zabelkowě, jarním otevíráním a podzimním uzamykáním vody, závody dračích lodí, jarmarky na hranici a řadou dalších turistických zajímavostí.

 Putování polským příhraničím - 29. dubna 2013

 

Po dvouměsíční přestávce jsme díky dobrému počasí vyjeli na prohlídku dokončeného úseku cyklostezky z Vratimova směrem na Beskydy. Cesta nás vedla územím Mikroregionu Slezská brána, což je svazek obcí v okresu Frýdek-Místek a okresu Ostrava-město, jehož sídlem je Šenov. Jeho cílem je ochrana společných zájmů a zmnožení sil a prostředků při prosazování zájmů přesahujících svým rozsahem a významem každé účastnické město či obec, vzájemná spolupráce na společných projektech regionu a prezentace regionu. Sdružuje celkem 8 obcí a byl založen v roce 1999. Vyjeli jsme z Jurova bydliště přes Vratimov a Paskov do Swiadnova, což je dnes již součást města Frýdek-Místek.

 Novou cyklostezkou do Swiadnova - 14. června 2013

 

V rámci prázdninového pobytu Janíčka u nás jsme společně s Jurou podnikli cyklojízdu do Vratimova. Cílem byla Restaurace Roubenka U rybníka ve Vratimově. Jura nás vedl cestou, necestou, s kopce, do kopce, také bažantnicí a my s Honzíkem mu svorně nadávali. Přesto s odstupem času byla ta cesta príma, i když v závěru jsme téměř pobloudili. Zato jsme narazili na dosud zcela neznámou kapličku v lese mezi Řepištěm a Václavovicemi, o níž ani Jura nevěděl a to je jeho rajon!!

 Cestou, necestou, lesem, houštinou, do kopce i s kopce - 5. července 2013

 

 

Do Šilheřovic jsme vyrazili poměrně pozdě, nicméně za slušného počasí. Cestou občas sprchlo, však jen natolik, že se neprášilo na cestách. Po velmi příjemném občerstvení v zájezdní hospodě Dolní dvůr na začátku Šilheřovic jsme navštívili areál zámku s přilehlým golfovým hřištěm, nedali si kávu v zámecké kavárně a málem si zahráli golf se dvěma mladíky. Po zhlédnutí místního kostelíka jsme zvažovali, zda se vrátit přes Polsko, ale pro pokročilý čas jsme se rozhodli vrátit se stejnou cestou. A dobře jsme udělali, neboť v Bohumíně nás zastihl vydatný a hustý déšť, který hrozil dštít vodu z nebes dlouho. Rozhodli jsme se tedy urychleně jet směr DL. Tuto trasu, kterou běžně jezdíme, jsme urazili v rekordně krátkém čase, abychom dojeli zcela zmáčeni. Byli jsme obdarováni horkým čajem a teplým oblečením. Já to, bohužel, odnesl mírným nachlazením ledvin.

 Šilheřovice, zámek - 13. července 2013

 

Tento den jsme potřebovali dopoledne vhodně zaměstnat Honzíčka před odpoledním výletem. Času nebylo mnoho, tudíž jsem zvolil poznávací typ cyklojízdy po Dolní Lutyni

 S Honzíkem po cestách i necestách Dolní Lutyně - 23. července 2013

 

Abychom vhodně vyplnili dopoledne, zajeli jsme s Honzíkem navštívit jeho prababičku do Senior Parku v Rychvaldě. Jeli jsme kolem chráněné přírodní rezervace Skučák v Rychvaldě a posléze kolem rybníka Pod hrází do Senior Parku.

 S Honzíkem na návštěvu do Senior Parku v Rychvaldě - 14. srpna 2013

 

Kterak jsme po zimě začali rozhýbávat své chatrné tělesné schránky, i když ráno vůbec nevypadalo, že vůbec někam pojedeme. Zvláště já jsem byl sám sobě protivný, natož svému okolí :-))). Nakonec jsme zamířili na Bučinu, kde jsou pozůstatky po Dolu Ludvík a cestou po okolí jsme se stavili na hřbitov v Bártovicích zavzpomínat na kamaráda Jirku  Smuže.

 První jarní zahřívací - Šenov - Radvanice - Bártovice - Šenov - 30. března 2014

 

Ačkoliv jsme měli vyjet ve 14 hodin, přijel Jura, zřejmě ještě podle zimního času, o hodinu později s úsměvem a slovy "Přijel jsem o 10 minut dříve!" na rtech. Nevadí, po kávě jsme vyjeli a vrátili se po 19. hodině

 DL - Bohumín Maryška - Šunychl - Kopytov - CS 6257 - DL - 3. dubna 2014

 

Tentokrát jsme se vydali na letošní třetí vyjížďku, opět do Starého Bohumína s cílem zakoupit sobě starobohumínské trojhránky. Po delším hledání jsme sice nalezli dům U rytíře na Náměstí svobody ve Starém Bohumíně, nicméně měli zde neotevřeno a adresu, kde lze trojhránky zakoupit, jsem si chytře doma nenapsal, spoléhaje na svou paměť. Příště budu chytřejší. Oplatky jsme sice  nekoupili, nicméně v kostelním parku jsme se seznámili s Farním kostelem Narození Panny Marie, který je pozdně gotickou stavbou z poslední třetiny 15. století, má středověkou věž z roku 1620 a boční kaple pochází z let 1668 a 1771. Jedná se o jednu z nejstarších bohumínských staveb. První dochovaná zmínka o kostelu pochází až z roku 1291. V kostele nám heslo benediktiánů "Ora et labora" připomnělo povinnost prostého lidu (Modli se  a pracuj). V témže parku je umístěna i ojedinělá stavba na Bohumínsku, rodinná hrobka hrabat Henckelů z Donnersmarcku, která v současnosti prochází omlazovacím procesem.

 DL - Starý Bohumín, kostel a rotunda - Šunychl - CS 6257 - DL - 18. dubna 2014

 

Po dlouhé době nečinnosti a nepříznivých okolností jsme se vypravili na letošní čtvrtou jízdu. Původně jsme chtěli navštívit dva větrné mlýnky v Šenově, aniž bychom věděli, že na naší trase je ještě jeden, o němž jsme nevěděli. Podařilo se nám však vidět právě ten, o kterém jsme netušili. Při této příležitosti jsme nemohli nenavštívit naši spolužačku Hanku, žijící na statku ve Škrbni.

 Cesta k Haně a ke dvěma mlýnkům - Šenov Škrbeň - 5. července 2014

 

Po delším čase jsme s Jurou naznali, že je třeba opět někam zajet. Měl jsem původně v úmyslu zajet v Radvanicích na Bučinu do areálu bývalého Dolu Ludvík, abych nafotil pár záběrů do alba Urbexu. Jakmile mne Jura vítal, již mi byl tak trochu podezřelý jeho provinilý úsměv, s nímž mne zval k posezení při kávě na zahradě. Posezení se mírně protáhlo při příjemném vzpomínání na dobu před 60 lety, kdy jsme coby kluci běhávali po Radvanických loukách a tropili alotria. Nakonec jsme ještě sedli na tzv. Nečasovu vyhlídku a koukali na oblohu a panoráma Havířova s pozadím majestátních Beskyd. Vyjeli jsme až v 18 hodin, takže jsme měli velmi málo času. Cestou mi Jura ukázal zahradní keramiku v zahradě jednoho domu a posléze jsme zajeli aspoň podívat se na dokončenou novostavbu bývalé školy, vedle níž stojí větrný mlýnek. Pozoruhodností tohoto dne byl stromek jabloně na Jurově zahradě, který má plody a zároveň kvete. 

 Miniokruh Šenovem - 25. července 2014

 

Po dvou letech a bez mála dvou měsících jsme vyrazili na první cyklojízdu, kterou jsme pojali vzpomínkově jako putování proti proudu času. Našim záměrem byl nostalgický návrat v čase do míst, kde jsme se v roce 1958 chodili ve volných hodinách k Lučině fotit s holkama a pouštět rakety, vyrobené z travexu. To již bez holek. No, co myslíte, jak to dopadlo? Inkriminovaná místa jsme obtížně nacházeli, identifikační znaky byly zcela nezřetelné. Co jsme také mohli čekat, že? Po bez mála šedesáti letech je kolem řeky nepropustná zeleň jako v tropickém deštném pralese, můstky přes řeku jsou jiné, než si je pamatujeme. Ještě že bylo nádherné počasí a jako bonus se nám v určitém místě nabídla sličná dívčina, koupající koně v řece, že nás vyfotografuje. Obávám se, že byla vyděšena, když se v docela romantickém místě, kde řeka tvoří meandry, objevili znenadání dva dědci a prohlíželi si ji. Okruh jsme zakončili odpočinkem v Dřevěnce u dobré španělské kávy a slíbili jsme si, že tato cyklojízda letos nebude poslední.

 Kterak jsme hledali ztracený čas - 19. srpna 2016

 

Uplynula docela pěkná zima, která byla po delší době taková, jako zima má být. Sněhu bylo dosti, taky mrazy občas byly, dokonce i tužší. Leč, jaro konečně přišlo do kraje a sluníčko mne tahá ven na kolo. Rozhodl jsem se zkusit, zda jsem nezapomněl, jak se šlape do pedálů a zajel jsem se podívat do míst ke splavu Lučiny, kde jsme kdysi v zátočině měli zahrádku. Málem jsem nepoznal, jak se tam vše změnilo. Mnoho jsem toho nenafotil, ani jsem neměl foťák, takže jen mobilem, nicméně mne příjemně překvapil svou ostrostí. Také jsem jel sám, Jura nebyl k mání a Danuška stále, již mnoho desítek let, se s kolem nekamarádí. Pro člověka samotného je jízda smutná. Přesto počasí následující týden opět nádherné, jako stvořené pro menší výlet.

Tentokrát jsem se pustil na opačnou stranu, ulicí Na Důlňáku, Na Prostředňáku, Formanskou a Škrbeňskou na Škrbeň, což je místní část velkoměsta Šenov. Vzpomněl jsem si, že tady někde žije na svém velkostatku Hanka Plíšková, takže jsem Topolovou ulicí sjel k jejímu bungalovu. Ani mne nepoznala v helmě a brýlích na očích. Nicméně chvíli jsme pokecali, vypili kávičku a posléze, chvíli po příchodu pana Plíška domů, jsem sjel ke koupališti a podél řeky nazpět ke stavbě mostu. Odtud jsem vylezl na Nábřeží a po cyklostezce se vydal domů:

 Jak jsem jel poprvé na jaře ke splavu a skončil u Hany - 21. - 29. března 2017

 

Po dvou letech se nám s Jurou konečně podařilo překonat více, či méně objektivní důvody, spíše však lenost a společně jsme vyjeli na kolech. Moje manželka Danuška byla určitě ráda, neboť není spokojena, když jedu sám. Neměli jsme žádný konkrétní cíl, jen jsme tak jeli přes Důlňák kolem řeky Lučiny a koukali, jak se příroda probouzí. Měli jsme také v úmyslu najít medvědí česnek, zdálo se však, že ještě zůstává utajen světu v hromadách listí ve stínu houští kolem vody. Zajeli jsme zkontrolovat, v jakém stavu je stavba mostu přes řeku a konstatovali, že to ještě nějaký čas potrvá, než po něm budeme moci přejet. Nicméně právě zde Jura pár lístků česneku našel, takže jsem jej od něj dostal. Od stavby mostu jsme vylezli kolem altánku na cyklostezku a projeli asi jeden km ke Kavárně Sluníčko, kde jsme se posadili venku, pojedli v puse se rozplývající koláček a zapili vynikající kávou, kterou nám příjemná paní vedoucí naservírovala:

 Vyjeli s Jurou po dvou letech, hledali medvědí česnek a našli Sluníčko - 21. - 29. března 2017

 

Dva dlouhé měsíce trvalo svatému Petrovi, než způsobil příhodné počasí k další vyjížďce na kole. V pondělí odpoledne jsem vyrazil směrem na Prostřední Suchou do míst, kam jsem před mnoha desítkami let jezdíval v zimě projet naši škodovku 105 po sněhu bez soli. Vydal jsem se kolem restaurací Šimala a Urban, následně garáží Na Pawlasůvce, kolem prodejny a servisu Peugeot Auto Tichý do staré Prostřední Suché.

Bývalá vesnička, dnes součást Havířova, se velmi změnila. Z bývalé Základní školy je moderní podnik, společnost NAM system, jež je významným a respektovaným českým výrobcem hardwarových a softwarových řešení monitorovacích technologií. Na trhu se zaměřuje především na bezpečnostní aplikace. Rovněž budova pošty je zrenovována a pronajímána zájemcům o podnikatelské aktivity.

Na návrší se vypíná katolický kostel sv. Josefa se hřbitovem, na němž jsou památníky padlým v obou světových válkách. Rovněž se zde nachází pamětní kámen, připomínající místo, kde stála první česká škola ve vesnici. Vznikla roku 1785 při farním úřadu katolického kostela. O její stavbu se zasloužil velkostatkář z Dolní Suché Tomáš Kašperk. Škola byla zprvu jednotřídní a docházely do ní děti ze všech tří obcí. Škola byla určena pro děti z katolických i evangelických rodin. Školní kroniku vedl od roku 1879 František Sněgoň, důležitá postava školství v Prostřední Suché. Za jeho působení se z jednotřídky stala škola s pěti ročníky. V šedesátých letech 19. století byla založena polská evangelická škola.

Od hřbitova jsem vyjel kolem haldy a přejel trať závodní vlečky OKR mezi bývalými  doly Dukla a  František a uviděl jsem směrník na Adošov. To jsem ani netušil, kam mne cesta zavede. Na další odbočce vpravo opět podle šipek. Na nejbližším rozcestí vlevo přes cestu odsunutá závora a ještě pár set metrů po neupravené lesní cestě. V okolí různé skládky a vytěžená i nevytěžená kaliště. Krajina téměř měsíční. Nicméně na konci cesty mne čekalo příjemné překvapení v podobě vodní hladiny obklopené lesy. Po příjezdu domů jsem si vygůgloval, kam jsem se to vlastně dostal.

Současně jsem nezaváhal a cestu jsem na další den navrhl Jurovi, který hned souhlasil. Krátce po desáté hodině dalšího dne jsme mohli vyrazit na stejnou trasu. Fotografie z obou cest jsou sloučeny v následujícím albu:

 Kterak jsme jeli do neznáma a dojeli do Adošova - 29. - 30. května 2017

 

Poprvé na novém elektrokole jsem na cyklojízdu vyjel s Jurou na malou okružní jízdu kolem Havířova. Cestu jsme spojili s návštěvou spolužačky z gymplu, Ireny Kuchařové, řečené Jožka. Zdědila po prarodičích velké pozemky zahradnictví Na Zaguří, což je shodou okolností jedna z nejlepších havířovských restaurací. Dům s manželem přestavěli na více generační obytný dům pro případ, kdyby s nimi měli chuť bydlet děti, popř. vnoučata, nicméně, jak to již bývá, zatím onu chuť neprojevil nikdo. Pozemky částečně přebudovali na okrasnou zahradu o velikosti fotbalového hřiště, zbytek zatím nechávají ladem a sklízejí jen trávu, potažmo seno.

Vyjeli jsme od našeho domu kolem budovy Gymnázia směrem na Životice, pak přes kruhový objezd na Bludovickém kopci směrem na Žermanickou přehradu. Před odjezdem jsem nezapomněl zapnout Runtastic ve svém smartphonu, což je aplikace, která dovede sledovat pohybové aktivity a vyhodnocuje je, včetně grafů. Výsledky po ukončení ukládá na server, odkud je možné s nimi dále pracovat. Výsledek této dnešní aktivity je uložen ve fotoalbu jako poslední snímek.

K Irence jsme přijeli v pohodě, když jsme díky Jurově orientačnímu nesmyslu málem zbloudili. Naštěstí jsem si pamatoval, že její hacienda stojí v lokalitě naproti autobazaru Pepy Tvardka Auto Tvardek, v Horních Bludovicích. S milým úsměvem nás přivítala a po 57 letech jsme se po prvé objali. Poté jsme po prohlídce umění zahradní architektury majitelů v příjemném prostředí zahradního altánu poseděli a byli příslušně pohoštěni.

Probrali jsme celá dlouhá léta od maturity, kdy jsme se neviděli a na závěr mi zapůjčila k oskenování všechna čísla námi v době gymnaziálních studií vydávaného studentského časopisu Družice. Na tomto místě musím zdůraznit, že je zřejmě jediná, kdo si tyto naše výtvory uschoval a opatroval jako oko v hlavě po celá dlouhá léta.

Leč vše krásné musí jednou skončit a my se museli rozloučit. Odjeli jsme přímo dolů s kopce a vyjeli nad hostincem U Svatého Jána v Horních Bludovicích. Asi nám bylo souzeno užít si i deště, tento se k večeru spustil a pokropil nás celkem vydatně, hlavně však při jízdě  do celkem prudkého stoupání. Přesto se nám podařilo se alespoň částečně schovat a v pohodě jsme dojeli k Prvnímu havířovskému minipivovaru, kde jsme se rozloučili a každý pokračovali do svého domova:

 Malý okruh kolem Havířova s návštěvou Jožky - 12. června 2017

 

Ve čtvrtek 15. června se mi natolik zamlouvalo počasí, že jsem se ještě před obědem vydal na další malý okruh. Cesta mne vedla kolem areálu garáží v Dolní Suché, Útulku pro psy a ztracená zvířata Havířov, Evangelického kostela se hřbitovem s krátkou zastávkou u havířovského "Stonehege" v poli naproti katolického kostela. Dále do Horní Suché kolem krásné budovy bývalé lékárny, přes střed obce, kde jsem odbočil směrem na Havířov.

Cestou jsem "potkal" ve velmi zajímavém prostředí se nacházející Domov hornických důchodců, stojící v bývalé hornické kolonii finských domků. Minul jsem sloup elektrického osvětlení (nyní již betonový), který jsme v diluviu v rozjařené náladě přerazili autem s kolegou Andrejem, vezoucího mne domů. Tehdy byl ještě ze dřeva. Posléze kolem Restaurace na kopečku, kde jsem si nedal vyhlášenou specialitu Pavlovo koleno a podjezdem pod železniční tratí k rybníku Pašůvka, kde jsem se podruhé krátce zastavil. Kolem rybníku jsem odbočil nahoru do centra osady Pašůvka se Stájí Václav s bohatou kulturní, zájmovou a sportovní čiností.

Další krátká zastávka byla na rozcestí, kdy vpravo vedla cesta k Restauraci u Šimaly v Havířově, vlevo pak do Životic, kam jsem měl namířeno. Vyjel jsem táhlé stoupání a podél rozlehlých sadů ovocných stromů jsem dojel do centra Životic. Zde jsem se zastavil u Památníku životické tragédie a následně kolem stavby sekty Svědkové Jehovovi - sál Království Havířov, vlastně kousek pod památníkem v Životicích. Poslední kratičká zastávka byla u penzionu Legendario nad komplexem Merkur. Odtud jsem již po cyklostezce kolem Gymnázia sjel domů:

 Okruh Havířov - Suchá Prostřední a Horní - Životice - Havířov - 15. června 2017

 

S jídlem roste chuť, že jo? Tak se mi zalíbilo jezdit na elektrokole, že jsem nezaváhal a na Jurovu ranní nabídku 19. června odpověděl kladně. Vyjeli jsme o něco málo po deváté hodině po již projeté trase kolem areálu garáží do Prostřední Suché. Vlastním cílem byla návštěva servisní prodejny zahradní techniky Hecht a všeho materiálu, se zahradou související. Objekt se nachází u kruhového objezdu. Nemohu neříct, že jsem byl překvapen, když mi Jura sdělil po příchodu z prodejny, že si doma zapomněl papíry k sekačce, na níž potřeboval cosi opravit. Tak alespoň zadal objednávku a mohli jsme jet dále.

Kolem společnosti NAM System, a. s., zabývající se vývojem software pro zabezpečovací systémy, jsme cestou U Pošty a posléze Nový svět jeli příjemným prostředím mezi zahradními domky zřejmě bývalé hornické kolonie Nový Svět. Cestou jsme minuli společnost Gascontrol, zabývající se technologiemi v oblasti plynárenství a energetiky. Zkratkou jsme zezadu přijeli ke komplexu Hypermarketu Globus. Původně jsme měli v úmyslu zastavit se tady na kávičku, nicméně jsme se rozhodli pokračovat kolem něj dále s tím, že dojedeme do nám známé a blízké Dřevěnky. Střihli jsme si to napříč městem a za několik málo minut jsme stáli před Dřevěnkou. Bohužel měli ještě zavřeno a tudíž jsme se rozhodli udělat malý okruh dokončeného úseku části cyklostezky z Havířova na Žermanickou přehradu. Přes nový most, jenž je součástí stavby s napojením na cyklostezku č. 56 jsme se touto dopravili opět k Dřevěnce.

Zde jsme se patřičně osvěžili studeným radlerem Litovel a poté jsme se vydali na zpráteční cestu  domů:

 Pracovně kontrolní cesta do Hechtu a kolem Lučiny na kontrolu mostu - 19. června 2017

 

Ještě téhož týdne jsme vyjeli na cesty opět a to v pátek 23. června dopoledne. Tentokrát jsme jeli ze Šenova, kde jsem Juru zastihl ještě v pilné ranní práci na zahradě, nicméně v krátkém čase jsme vyjeli. Cesta nás vedla přes okraj Petřvaldu, přes Šporovnice do Radvanic, kde jsme oba nějaký čas chodili do jedné třídy v tehdejší Národní škole na Havláskově ulici. Budovu školy vyprojektoval a taktéž postavil známý ostravský architekt Felix Neumann, židovský stavitel z Radvanic.

Čapkovou ulicí jsme sjeli pod Léčebnu dlouhodobě nemocných (v diluviálních časech zde sídlila Leninská politická škola Eduarda Urxe, kde jsme odbočili do bývalé tzv. vilové čtvrti na ulici Karvinskou a následně přes Menšíkovu, až jsme se zastavili u Husova sboru. Zde jsme zavzpomínali, kde před mnoha desítkami let stála jaká budova, kde kdo bydlel. Pak kolem sokolovny, až jsme zastavili na delší čas u budovy školy na Havláskově ulici. Pořídili jsme řadu fotografií před školou, u památníku i bludného balvanu v parčíku. Cítím potřebu sdělit, že jako dlouholetý obyvatel Radvanic mám mnoho historických fotografií obce. Rovněž se na toto téma zmiňuji na svém fotoblogu.

Poté jsme se krátce zastavili, abychom zjistili, zda již je v provozu radvanická dřevěnka Lučina, kde jsme měli několik třídních i soukromých setkání. Museli jsme však odjet s nepořízenou. Nově zbudovanou cyklostezkou jsme vyjeli na Těšínskou silnici, abychom se krátce zastavili na kávičku a malé občerstvení v Cukrárně Barborka. Rodinný podnik má vynikající obsluhu, chutné zákusky a velice příjemné prostředí. Po občerstvení jsme vyjeli směrem na Bártovice kolem Rudné ulice a následně mírným stoupáním ke škole v Bártovicích. Zde jsme pořídili opět několik fotografií a pokračovali do Šenova.

Vyjeli jsme u staré šenovské školy, nad níž stojí Římskokatolický kostel prozřetelnosti boží s farním úřadem s nápisem "RECTE FACIENDO NEMINEM TIMEO", což v překladu z latiny znamená „Čině dobře, nikoho se nebojím“. Tento nápis je uváděn v souvislosti s pány Skrbenskými z Hříště, kteří byli majiteli šenovského panství a místního zámku. V zámku se nacházel stůl svým významem vyjímečný. Na něm páni Skrbenští z Hříště psali své dopisy a příkazy. Od tohoto stolu řídili chod svého rozsáhlého panství. Na kamenné desce stolu byl vyryt erb Skrbenských z Hříště a kolo něj výše zmíněné heslo.

Odtud jsme již dojeli k Jurovi na zahradu, kde jsme si na chvilku sedli do stínu a po chvíli jsem odjel s uspokojením z dobré cesty domů. Zcela závěrem podotýkám, že zápis cesty pomocí aplikace Runtastic je součástí fotoalba:

 Cesta proti proudu času, tentokrát do Radvanic - 23. června 2017

 

Delší dobu jsme nikam společně nejeli, až z čista jasna zavolal Jura jednoho rána, abych s ním zajel do Hechtu, poněvadž se mu pokazila sekačka. Samozřejmě jsem nezaváhal ani okamžik a hned jsme se domluvili, kdy, jak, atd. Jeli jsme po obvyklé trase a za pár minut jsme tam byli. Jura si vyřídil vše potřebné a mohli jsme se vydat na cestu zpět.

Cestou jsme se zastavili u domu v Prostřední Suché, poblíž nádraží ČD, v němž má bydliště náš bývalý spolužák Tonda Satola. Přestože byla u domu dvě auta, nikdo nejevil známky radosti z naší přítomnosti, takže jsme se pouze vyfotili a pokračovali jsme dále.

Rozhodli jsme se, že se ještě před oběděm stavíme v restauraci Caffe Vergnano na Nábřeží, abychom potvrdili naši účast na setkání 58 let po maturitě. Objednali jsme si dobrou kávu, vše naplánovali a posléze jsme se odebrali již každý po vlastní ose domů:

 Historicky první letošní cesta do Hechtu a následně do restaurace Caffe Vergnano - 22. května 2018

 

 

V sobotu 26. května 2018 jsem si vyjel z Havířova kolem Lučiny na Žermanickou přehradu. Cestou jsem viděl pár zajímavostí, např. stylovou Krčmu U supa, Žermanický přírodní park, hráz samotné přehrady, rozhlednu v Soběšovicích. Užil jsem si stoupání i sjezdu.

Přes Zaguří a Životice jsem se vrátil domů po 2 a čtvrt hodině jízdy příjemně unaven jednak z tepla, jednak stoupáním od vody do soběšovického kopce:

 Sice osamocená, nicméně příjemná cyklojízda na Žermanickou přehradu - 26. května 2018

 

V rámci první naší letošní společné cyklojízdy jsme navštívili hrob našeho spolužáka a dobrého kamaráda Jirky Smuže, alias Pídi, na hřbitově v Bártovicích. Vzpomněli jsme na doby dávno minulé, zapálili svíčky a položili kytičky květin. Jeli jsme jinou cestou tam a jinou nazpátek, abychom poznali pro mne málo známou krajinu Šenova a Bártovic. U hrobu jsme zavzpomínali na doby minulé a konstatovali, že Píďa by se dozajista nesmírně rád účastnil našich  společných aktivit:

 Při příležitosti nedožitých 75. narozenin Jirky Smuže návštěva jeho hrobu - 13. srpna 2018

 Při příležitosti nedožitých 75. narozenin Jirky Smuže návštěva jeho hrobu - 13. srpna 2018

 

Těsně před koncem léta jsem se rozhodl provětrat kolo, než začne klesat teplota a foukat ze strnišť. Jak trefně poznamenala televizní meteoroložka, paní Honsová, takhle teplo již letos nebude a přijdou skutečně nepříjemně chladné a deštěm bohaté dny.

Zvolil jsem jednoduchý okruh (viz mapa v albu), zahrnující přilehlé obce Prostřední a Dolní Suchá a městskou část Šumbark. Cesta mne vedla kolem prodejny Peugeot, kostelů evengelického i katolického v DS, přes silnici do Orlové na Šumbark. Zde mne překvapila stará škola, dnes již nesloužící svému účelu. Zvláště v Dolní Suché mne překvapilo, kolik krásných míst v okolí Havířova existuje.:

 Letošní poslední letní putování - 20. září 2018

 Letošní poslední letní putování - 20. září 2018